Princ mých snů- 1.kapitola

2. října 2011 v 16:55 |  Princ mých snů
Jako každé ráno jsem se probudila do nového dne vedle mojí fenky CC.Vstala jsem a šla se do kuchyně nasnídat.Pak jsem vzala CC na procházku a tam se všechno změnilo...
Když jsme šli do parku,kam chodíme skoro pořád,takže od pohledu známe lidi,kteří tam chodí,ale teď tam byl kluk,tak 25 let.Měl černé vlasy,kšiltovku a stejného psa jako je CC.Asi jsem na něj zírala fakt nápadně,protože si mě všiml a usmál se na mě.CC se hned rozeběhla k tomu jeho psovi a začali se očmuchávat.
"CC,pojď zpátky!CC!" křičel jsem na ní,ale ona neposlouchala hrála si s tím psem,.jako by byli nejlepší kamrádi už léta.Ten černovlasý kluk si sedl na lavičku a jen potichu pozoroval,jak si naši psy hrají.Nechápala jsem to,proč něco neudělá?
"Nemůžeš si toho psa konečně zavolat?"zeptala jsem se ho rázně.
"Nie,nemôžem,veď si len hrajú"odpověděl klidně on.
"Ale můžou si ublížit!"vykřikla jsem.
"Prosím ťa,upokoj sa.Hrajú si tu skoro každý deň."odpověděl on.Sedla jsem si na lavičku k němu a pozorovala naše dva psíky.
"Promiň,to jsem nevěděla."
"To je v poriadku,som Roman"usmál se.
"Já jsem Míša."taky jsem se usmála.Začali jsme si povídat a najednou se kouknu na hodinky a ono je 12 a to jsem se CC vycházela v 9.
"Promiň,budeme muset se CC jít dělat oběd,jestli ti to nevadí tak bych tě pozvala"řekla jsem a usmála se.
"Ak by sme ti s Badym neprekážali,tak by som rád išiel."oplatil mi usměv.Panebože,on se tak krásně usmívá.No tak počkat,znám ho teprve 3 hodiny,ale on je tak neodolatelný.
"Tak a jsme tady" řekla jsem,když jsme byli před mým domem.
"Wau,máš pekný dom"
Jen jsem se usmála"Tak bysme mohli jít dovnitř."navrhla jsem.
Odemkla jsem a otevřela mu dveře,nechal mě vejít první a pak vešel on.Zeptala jsem se ho,co by si dal k obědu.
"Já neviem,keď by ti to nevadilo dal by som si špagety,alebo niečo tomu podobné."
"OK"
Vařila se mi voda a já zatím dávala jíst CC a do vedlejší mističky Badymu.Roman se zatím šel projít po domě.Najednou na mě volá z mého pokoje.
"Má prenádhernú izbu!"
"Děkuju,taky se mi líbí"
Když se dovařili špagety,Roman se akorát vrátil.
"Nemám ti s niečim pomôcť?"zajímal se hned.
"Ne to je v pořádku,zvládnu to sama"
"Tak aspoň natrúhať syr mi dovol,Miška."
"Tak OK"odpověděla jsem,protože jsem věděla,že nemá cenu se s ním o tom dohadovat.
Dojedli jsme a on musel odejít.
"Ještě jedna otázka,Bady je tvůj?"
"Nie,je mojej sestry,keď odíde na dovolenku tak jej ho strážim."zase na mě vrhl ten jeho úsměv.
"Aha,tak se zatím měj a nezapomeň,kdykoliv se můžeš stavit."oplatila jsem mu úsměv.
"OK,zatial' ahoj a ďakujem za obed." a odešel.
Byla jsem z toho nešťastná.Už jsem zase byla sama.Ale za 2 hodiny mi přišla SMSka.

'Ahoj Miška,nemohol by som u teba na pár dní prespať?Všetko ti vysvetlím neskôr.'
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Hudba je bezpečná droga. Pôsobí viacmenej tak, ako sa dá čakať. Myslím, že ten báječný pocit z nej prichádza na každého. Je to len rytmus a pohyb...