close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Princ mých snů- 3.kapitola

16. října 2011 v 11:20 | xoxo-autor |  Princ mých snů
Tak je tu další díl Prince,omlouvám se,že jsem dlouho nepsala,ale nebyl čas.Během týdne se ještě můžete těšit na 4 a 5 kapitolu.



Ráno jsem se probudila v Romanově náruči.Přemýtala jsem nad tím,co se večer stalo,ale nic jsem si nepamatovala.Vím to,že jsem si sedla na gauč a pak jsem asi usnula,nebo mě někdo opil…Opřela jsem se o lokty a koukala jak Romča spí.Usmíval se.Chtěla bych vědět,co se mu zdálo…Najednou mě napadla bláznivá věc.Pomalu jsem se k němu naklonila a jemně ho políbila na rty,které jsem neviděla se mračit,za tu dobu,co ho znám.Neprobudil se,jen se jeho úsměv roztáhl a on objal svůj polštář.Jako vždycky,to s mým štěstím muselo něco zkazit.
Psy.Tentokrát to byli psy.Jak CC,tak Bady vběhli do ložnice a začali Romana budit.Měla jsem teď takové svoje malé tajemství.Vstala jsem a šla ze sebe udělat člověka.Podívala jsem se na hodiny.Bylo 7:30.Pane Bože!Přijdu pozdě do práce.Začala jsem pobíhat po domě a shánět věci.V 7:40 jsem byla hotová.Pak jsem vypadla do práce.
Přišla jsem do práce překvapivě včas.
"Pfúúúúú"vydechla jsem a posadila se do kanclu.
"Kdes byla?"zeptala se mě kamarádka.
"Doma,kde by?"uchichtla jsem se.
"No jasně,normálně jsi tu už ve třičtvrtě,ale dneska nějak netíháš,holka"zvrtěla kamarádka hlavou a dál se mě nevyptávala.Po práci,která mi končila v pět,jsem zamířila domů.Před domem stála modrá dodávka.Co tu dělá?Auto nemám a ráno tu byla jen Romanova Mazda…Dál jsem nad tím nepřemýšlela.Vešla jsem dovnitř a tam sedí další 3 kluci.
"P-p-p-počkat.Co tu jako vy tři,děláte?"zeptám se a ukážu na ně.
"My…My sme na odchodu"usmál se ten ,co seděl napravo.Igor,jak jsem se pak dozvěděla.
"No to bych ráda"řekla jsem ostře.
"Roman,jako možeš bývať u tieto výbušné…neviem,jestli sa to dá nazvat ženou"zeptal se zase on a dusil se přitom smíchem.
"Vieš,keď ju spoznáš tak to nie je tak strašné"zasmál se Roman.
"Jasne,ale keď tu býváš,mala by počietat s takýmito návštěvami,tvoje kapely"bavili se,jako bych tam nebyla.
"Haló!Já jsem pořád tady,tak jestli chcete pomlouvat,tak až tu nebudu,buďte tak laskavý!"zařvala jsem na ně.
"Ja ťa tiež rád spoznávám.Já som Igor,toto je Patrik a toto je Pal'o.Sme skupina The Paranoid a budeme tu často"řekl Igor,jakoby neslyšel,co jsem před chvílí řekla.Tímhle mi totálně vyrazil dech.
"Prosím?Mě vůbec nezajímá,jak se jmenuješ,ani jak se jmenují tihle a už vůbec mě nezajímá,jak se jmenuje ta vaše povedená kapela!"už jsem totálně vybuchla.
"Sme jedna z nejobľubenějších kapiel na Slovensku a v České Republike nás majú tiež rádi.Prepáč,jako sa to voláš?"zeptal se jakoby se nechumelilo.
"Vieš,ta ti toho asi moc nepovie,pozri sa jako sa v nej varí ten vztek"dusil se smíchy,ten který se jmenoval Patrik.
"Haló,poslouchá mě tu někdo?"zeptala jsem se.
"Ver tomu,že tomu moc pozornosti nevenujeme,ale,hej."vyprskl Igor.
"No konečně!Tak VYPADNĚTE!"poslední slovo jsem na ně už opravdu zařvala.
"Tiež ma to napadlo.A jedna taká věc do života.Nebuď taká výbušná,pretože pak sa s tebou nebude nikdo priateliť."řekl Igor,pořád se smál a pak konečně vypadli.
"Vieš,Igor má pravdu.Si dobrá kámoška,ale si strašná,čo sa týká takýchto vecí."řekl Roman.
"Hmmmm,jasně"zavrčela jsem.
"Je to tak a mám pre teba eště jednu novinku.Sťahujem sa za chalanmi."řekl a šel si zabalit věci.
"Si s nima jdi klidně až na konec světa.Jsi jenom bezcitnej debil!"zařvala jsem na něj,ale srdce mi říkalo,že už ho nikdy neuvidím,že tohle bych nikdy z úst vypustit neměla.
"Já nie som bezcitný.Len sa prostě sťahujem"řekl prostě.Sešel dolů a odnesl si svoj věci,do auta.Pak se vrátil,aby se rozloučil.Chtěl mě obejmout,ale já se nenechala.Byla jsem na něj naštvaná a na kluky taky.Copak jsem tak výbušná?Ne,nejsem.Nebo si to nechci připustit?Na tohle už jsem odpověď neznala.
"Romi,počkej!"zavolala jsem na něj,když nasedl do auta.
"Áno?"řekl,ale zjevně by už chtěl odjet.
"Ahoj"z oka se mi spustila slza.Co to zase je?Vždyť se neznáme pořádně ani den.
"Neplač,eště sa určitě potkáme a…ahoj"řekl a zapískal na Badyho.Pak nastartoval a odjel.Stála jsem tam a dívala se,na tu cetu,kterou odjeli,ještě asi hodinu.Pak jsem se vrátila zpátky do domu a CC ke mně přiběhla a zjevně chtěla drbat.Neměla jsem na ní čas.Večer jsem e šla vysprchovat a uviděla jeho kartáček a jeo voňavku.No jo a žehličku taky.V duchu jsem se poumála.Strašně jsem ho chtěla vidět,ale nebyla jsem si jistá,jestli mu mám napsat.
O PÁR MĚSÍCŮ POZDĚJI
Co se změnilo?CC má s Badym štěňata a Roman,i přes to,že říkal,že se ještě uvidíme,mi nenapsal ani SMSku,že u mě nechal žehličku,voňavku a u kartáčku se nedivím,že ho nepostrádá.Ten bych moc nepostrádala ani já,protože bych si koupila nový.A právě dneska se to stalo.Někdo zatroubil u domu.Samozřejmě,že jsem byla zvědavá,kdo to je.Na Romana už jsem tak nějak přestala myslet,myslela jsem že ho přece už nikdy neuvidím,takže mě překvapilo,že když jsem se koukla z okna,kdo to je,byla tam jeho Mazdička.CC vstala od štěňátek,která spinkala a běžela ven.Musela se podívat,kdo to je.Samozřejmě hned z auta vyskočil Bady a začali si o sebe otírat čumáky,jak dlouho se neviděli.Nechtěla jsem se s Romanem vidět a tak jsem dělala,že nejsem doma.Bohužel,tím,že CC měla otevřené dveře ven,tak Roman poznal,že jsem doma.Šel hned dovnitř.Proč?Já k němu pořád cítila něco víc,než přátelství.Po tom,co jsme se neviděli tak dlouho,byl ještě krásnější.Jako by zkrásněl.
Dělala jsem,že o něm nevím a šla mýt nádobí.Bohužel jsem ho ve dřezu moc neměla,takže jsem ho během pár minut měla domyté.
"Míša?"zavolal.Ne,proč?Já ho nechci vidět,chtěla jsem na něj zapomenout.Mám fakt štěstí,no.Jedno ale udělat můžu.Nebudu ho vnímat.Není tady.Budu se soustředit,jenom na mytí imaginárního nádobí.
"Ahoj Míša,jako saa máš?"zeptal se,bylo podle hlasu poznat,že je šťastnej,že mě vidí.Schválně jsem zesílila rádio.
"Míša,vzpametaj sa.Čo to robíš?"zakřičel na mě a otočil mě k sobě.To jsem nechtěla.Nechtěla jsem ho vidět.Chtěla jsem prostě zapomenout.
"Máš tu žehličku a tak"řekla jsem prostě a otočila se zpátky k imaginárnímu nádobí.
"Ďakujem a prepáč,že som sem takto vtrhol"zklamaně odpoví.Pak šel do pro věci,které leželi na stole u televize.Přemohlo mě to.Na místě jsem se rozbrečela.Bylo to silnější než já.Začali se mi třást ramena.Roman byl už venku a chtěl odejít z vrátek.Znáte taky ten pocit,když víte,že jste něco podělali,ale nevíte co dělat,aby jste to napravili?Já jo,ten pocit mě provází poslední dobou pořád.
"Romane!"zakřičela jsem a přeskočil mi hlas.zastavil se a díval se do dveří,kde jsem stála já,celá zničená a ubrečená. "Počkej!"zekřičela jsem ještě.
"Prečo bych mal čakat,,keď so mnou nechceš hovorit?"zeptal se vyrazil zpátky do auta.
"Počkej!"na víc jsem se nezmohla.Složila jsem se tam a brečela.Jen jsem se dívala,jak Bady poslušně nastoupil a Roman zase odjížděl.Zase jsem to zkazila.Teď pochybuju.Že se se mnou bude bavit.Na tom místě jsem seděla ještě asi hodinu.Ten pláč se nedal zastavit.Pak mi zazvonil mi mobil.Volala máma.
"Ano,mami?"zeptala jsem se do telefonu.
"Míšo?Jsi v pořádku?"její hlas zněl ubrečeně,asi tak jako ten můj.
"Jo,jsem.Co se stalo?"zeptala jsem se ustrašeně.
"Víš…Táta…"dál jsem slyšela jen vzlyky.
"Co se stalo?"v očích se mi objevily slzy.
"Měl autonehodu a…nepřežil"máma se naplno rozbrečela a já se složila.Zase.Pak jsem to zavesila.Tátu jsem měla tak ráda.A teď,když jsem podělala naše přátelství s Romanem,mi musí umřít i táta.Bože,proč?Co jsem provedla?

O TÝDEN POZDĚJI
Poslední týden pořád jenom brečím,nešla jsem ani jednou do práce a ještě bude pohřeb…Tam tátu uvidím naposledy.Volala Tereza,kamarádka z práce.
"Ahoj,co se to s tebou děje.Nechodíš do práce.Co se stalo?"
"Já…prostě je toho na mě poslední dobou opravdu hodně a ještě mi umřel táta"měla jsem potřebu se s tím někomu svěřit.Pak jakoby o ze mě spadlo.
"To je mi opravdu líto.Víš,teď je to asi blbá otázka,ale nešla bys někam na nějakej koncert?"zeptala se Terka.
"Terko,moc ráda.Aspoň se odreaguju."odpověděla jsem jí.
"Tak teda,dneska se pro tebe v šest stavim."řekla Terka a já jí to odsouhlasila.Pak jsem zavěsila.
V ŠEST VEČER
"Ahoj,Terko!Jak se máš?"zeptala jsem se naoko nadšeně.
"Ahoj Míšo!Jo mám se fajn.Tebe se radši ptát nebudu,jak se máš"řekne a mrkne na mě.
"Na co vlastně jdeme?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tynka09 Tynka09 | E-mail | Web | 17. října 2011 v 6:30 | Reagovat

Na The Paranoid, doufám...;) Jé strašně se těším na další dílek, tak snad tu bude co nejdřív! :)

2 xoxo-autor xoxo-autor | Web | 17. října 2011 v 16:21 | Reagovat

[1]:neboj,všechno se dočteš :)
Pokráčko by mělo být zítra nebo ještě dneska :)

3 Elíí Elíí | E-mail | Web | 17. října 2011 v 17:08 | Reagovat

Hezký :)

4 xoxo-autor xoxo-autor | Web | 17. října 2011 v 17:12 | Reagovat

[3]: díky :)

5 Denik Mirsee Semaid Denik Mirsee Semaid | Web | 17. října 2011 v 21:25 | Reagovat

Ahoj, konečně máme další dílek Mirseeho deníku! :-) tentokrát pořádně bohatý a vtipný... speciálně pro Vás! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Hudba je bezpečná droga. Pôsobí viacmenej tak, ako sa dá čakať. Myslím, že ten báječný pocit z nej prichádza na každého. Je to len rytmus a pohyb...