Tak je tu slibovaný další díl FF,tak snad se bude líbit
P.S: Další díl tu nebude,pokud tu bude míň jak 10 komentů :*
"Na The Paranoid"odpověděla nadšeně Terka.To jméno mi něco říkalo,už jsem to někde slyšela.Nevěděla jsem kdy,ale přestala jsem to tak nějak rozebírat v hlavě.Když jsme dorazily na koncert,chvíli jsme ještě čekaly,než kluci vylezli,tak jsme si s Terkou dali pár drinků.Jo,pak konečně vylezli.Nejdřív tam byl…Cože?Igor?Co tu dělá?Roman a Patrik?A vzadu sedí Paľo?Jak Igor říkal že se jmenujou?The…..Paranoid.No tak to je super.
"Pojď Míšo!"zakřičela Terka a už mě táhla hned pod pódium.
"Dyť už jdu"řekla jsem krapet vylekaně.Pak už kluci začali zpívat a hrát.Měli fakt dobrou muziku.Pak Igor řekl něco,co mě totálně překvapilo.
"Tak máme tu teď jednu pesničku,pre holku,ktorá nám opravdu chýba,zvlášť ednomu členu kapely.Takže Míša,keď si tu,takpočúvaj,pretože je to pre teba od ty vieš koho"zakřičel a mrknul na mě.Jakto,že o mě ví??? Rychle jsem šla pryč.Nemohla jsem být už dál v Romanově,přítomnosti.Sedla jsem si před klub,kde se koncert konal a už zase mě přepadla ta vlna smutku a slz.Musela jsem domů.Ještě jsem nevěděla jak,ale musela jsem se dostat domů.Jo,uhodli jste,pokud jste si mysleli,že jsem se postavila a hned to se mnou seklo.Pak už jsem neviděla nic,jen tu temnotu.Za pár minut jsem se zase probrala.
Byla jsem v autě.Moment.Ve předu sedí řidič.Má delší černé vlasy a nalakované nehty na černo.Na sobě má přesně to,co měl Roman,když vystupoval na podiu.
Rychle jsem se posadila a hned jsem toho zalitovala.Hlavou mi projela šílená bolest.Sikla jsem bolestí.otočil se na mě spolujezdec.Na místě spolujezdce seděla Terka.
"Romane,už se probrala"zašeptala mu Terka
"Ďakujem za informáciu"řekl zadumaně Roman.Když mě dovezli domů,chtělo se mi nehorázně zvracet.Rychle jsem vyběhla z auta a vyklopila jsem všechno jídlo co jsem ten den měla.Roman byl za mnou a držel mi vlasy v culíku.Pak jsem šla dovnitř.
"Nechceš s něčím pomoct?"zeptala se ještě Terka.Jen jsem zakroutila hlavou a odešla se umýt.Pak jsem si lehla do postele a hned jsem usnula.
Ráno jsem se probudila a vedle mě žádný pes,ani nikdo neležel.CC byla u štěňátek,jak jsem si myslela.Vyezla jsem z postele a la si udělat snídani.Před domem stálo auto.Mazda,jak jsem poznala.Dál jsem to nezkoumala.Po včerejšku mi sice nebylo dvakrát dobře,ale do práce jsem mohla.Takže jsem nakrmila CC a šla se upravit.Pak už cesta do práce.
Vyšla jsem ze dveří domu a v ten samý moment vylezl řidič z auta.Stalo se to.Co jsem nechtěla aby se stalo.Vylezl z toho auta totiž Roman a díval se na mě.Pak jsme se dali oba naráz do kroku.
"Co tu děláš?"zeptala jsem se bez zájmu.
"Nechcel som,aby sa ti niečo stalo"odpověděl Roman.
"Tak zase můžeš jít,jak vidíš,jsem v pořádku"řekla jsem to,ale v duchu jsem si myslela-Sakra,proč tohle dělám,takhle to zase jenom kazím.
"Tak prepáč za starost"vykřil na mě.Zřejmě mu ruply nervy.Otočil se a šel do auta.
"Romane!"zakřičela jsem na něj a vytriskly mi slzy.
"Áno?"zeptal se jakoby bez zájmu.
"Promiň"zašeptala jsem.Nevím jestli to slyšel,protože jsem utíkala zpátky do domu a tam jsem se naplno rozbrečela.Proč si to u něj takhle kazím?Proč?Vždyť jsme spolu měli dobrý přátelský vztah,takhle ho jenom ničím!
Když jsem se uklidnila,konečně jsem vyšla na chodník a potom mě zastavil on.
"Nechceš odvoz?"zeptal se,jakobych měla každou chvílí omdlít.Zavrtěla jsem hlavou,protože jsem cítila,že když bych něco řekla,každou chvílí se pak rozbrečím.
"Tak prepáč"řekl a zabouchl dveře od auta.Nemohla jsem dál,za tohle všechno si můžu já.Já a moje nevážení slov.Do práce jsem ten den nešla.Seděla jsem na chodníku a brečela.Bylo to zpátky.Stesk po tátovi a po Romanovi.Večer mě tam našel Igor.
"Míša vstávaj!Míša,nemožeš tu takto sedět!Nastydneš!"snažil se mi pomoct.Nechala jsem se.
"Kto ti to provedol.Odpovez,kto to bol?"zeptal se mě.
"Já sama"odpověděla jsem ubrečeně.
"Ach jo,ta tvá výbušnost.Nechápem ťa.Prečo si odišla po tie pesničke?"
"Nevím,nemohla jsem tam být"řekla jsem prostě.Pak Igor vstal a zavolal někomu.nejspíš Romanovi.
"Roman,kamoš.Musíš sem hneď priíst lebo..ona sa složí"řekl do telefonu.
"Hej,Míša.Dobre,dám na ňu pozor"odpověděl a zavěsil.Já jsem se mezitím vypravila do kuchyně.Vzala jsem do ruky nůž a zvažovala,zda si mám vzít život,nebo se jenom pořezat.Nedomyslela jsem to.Igor mě zastavil.
"Čo to robíš.Vzpametaj sa.Hneď!"to poslední slovo zakřičel.
"To nejde,já ho miluju a teď jsem to celé pokazila"propukla jsem v nový pláč.
"S tým,žes to zkazila,máš úplnú pravdu.Ale to,že ho lúbiš je len v poriadku.Veď Roman nepovie nič iné ne Míša,Míša,Míša…"začal říkat a předvádět Romana.Trošku jsem se zasmála.
"Tak…To je lepšie"Usmál se na mě Igor.Za chvilku jsem usnula.No jo a pak přijel Roman.Igor mu něco v předsíni řekl a pak vypadl.
"Míša?"zavolal Roman a já jsem byla příliš slabá,než abych mu odpověděla.
"Míša,je ti dobre?"zeptal se znovu Roman.Jen jsem přikývla,ale i když už jsem byla tak vyčerpaná,slzy byly rychlejší.
"Prečo pláčeš?Ma to možeš povedať"začal mi otírat slzy.
"Proto-protože.Ty a táta…"nedopověděla jsem,naplno jsem se rozbrečela.
"To bude v poriadku.Šššššš…"utěšoval mě,ale já věděla,že už to nebude nikdy,to co bývalo.Bude mi chybět táta.
"Nebude pr….."nedopověděla jsem,protože jsem byla umlčena.Roman mě dlouze políbil a pak obejmul.
"Spolu to zvládneme,áno?"zeptal se a já jen přikývla.Pak jsem si dala hlavu na polštář a usnula jsem.
Hezký :D :)