Tak jsem se konečně dokopala k tomu,dát sem další díl,protože sliby jsou sliby a tyse mají plnit,tak....
Nech sa páči...:D
Ráno už mi bylo trošku líp.Uvažovala jsem nad tím,že to včera byl jen sen,ale naštěstí ne,protože jsem z kuchyně slyšela Romanův hlas.Vstala jsem a šla si opláchnout obličej.
Pak jsem se vrátila zpátky na gauč a tam nanovo začala brečet.Bylo mi líto,že táta umřel,že jsem toho Romanovi tolik provedla a všechno to najednou bylo silnější než já.Pak z kuchyně přišel Roman.
"Láska,prečo pláčeš?"zeptal se,sedl si ke mně a začal mě utěšovat.
"Táta…víš…on…"nedopověděla jsem začala jsem brečet ještě víc.
"No tak,miláčik,povedal som,že to spolu zvládneme"přitiskl mě k sobě.Objímala jsem ho,jak nejpevněji to šlo.Věděla jsem,že Roman mi pomůže se z toho dostat.
V DEN POHŘBU
"Romi,půjdeš tam se mnou?"zeptala jsem se ještě jednou pro jistotu Romana.
"Veď som povedal že áno,budem pri tebe stát.Pomožem ti sa z toho dostať"usmál se na mě a ještě jednou mě pevně obejmul.
Když jsme dorazili před budovu,kde se měl pohřeb konat,už tam byla celá rodina.Rovnou jsem Romana všem představila.Mamka byla ráda,že mám někoho,kdo při mně stojí v tomhle období.Během pohřbu.Jsem nezadržovala slzy a všechno ze sebe pomocí nich dostávala.Po obřadu jsem se psychycky zhroutila.Roman se o mě postaral,odvezl mě domů,kde mi napustil vodu,připravil koupel a uvařil čaj.Vlezla jsem do vany.Za chvilku přišel Roman a utěšoval mě.
"Zlatko,možem za tebú?"zeptal se mě Roman a vlezl za mnou do vany.Naklonil se ke mně a začal mě líbat.Najednou jsem začala kašlat.
"Miláčik!Si v poriadku?"křičel Roman asi z kuchyně a za chvilku byl u mě.
"Romi,já…jsem v pořádku"odpověděla jsem,jakoby se nic nestalo.
"Mal som strach"řekne a odejde,nejspíš dělat jídlo.Vylezu z vody,osuším se,obléknu si podní prádlo,přes to hodím košilku a jdu si sednout do obýváku.
"Miška,jedlo"zavolal na mě Roman z kuchyně.Vstala jsem a šla do kuchyně.
"Vypadá to výborně…"řeknu"…a taky to tak chutná"usměji se,je to první úsměv,který jsem udělala opravdu upřímě.
"Takto je to mnohem lepšie"řekne a taky se na mě usměje.Když dovečeříme já se přesunu ke dřezu a chci umýt nádobí.
"Vieš čo miláčik?"zeptá se mě Roman.
"Ne"
"Choď si lahnút"usměje se a odstrčí mě od dřezu a začne umývat.
"Birkuši!Kdo tu bydlí?"usměju se.
"My dvaja"řekne jakoby se nechumelilo.
"To sice jo,ale já to umyju"řeknu.
"Nie je čo"usměje se a domyje poslední hrníček.Praštím ho utěrkou a začnu utírat.Aspoň to mě nechá a pak mě vezme a odnese do obýváku.
"Pusť mě,slyšíš?Mám vlastní nohy!"křičím a směju se.
"Nie,potrebuješ odpočinok"vyplázne jazyk.
"Romi,mě je už vážně líp"řeknu a dělám uraženou.
"Láska,neklam,vieš že ja to poznám"řekne a položí mě na gauč.Za tohle mu rozcuchám vlasy.Pak rychle vstanu a utíkám do ložnice.
"Miška,počkaj,toto ti neprojde!"křičí na mě z obýváku.Snažila jsem se co nejrychleji utíkat,ale přece jenom byl Roman rychlejší.
"A mám ťa"řeken vítězoslavně.Dělám,že se každou chvilku rozpláču.
"Miška?Prepáč,nechcel som byť hrubý"omlouvá se mi a pustí mě na zem.Já toho využiju a utíkám pryč.
"Miška!"křičí na mě.Proč jsem tak pomalá?Už mě zase drží a nese na gauč a tam mě začne lechtat.
"Birkuši!Nech toho!" řeknu mezi smíchem.
"Lebo?"ptá se.
"Nebo…nebo tě rozcuchám!"vymyslím první věc,která mě napadne.
"Nie,to neurobíš!"
"Ty seš i nějak moc jistej"usměju se.
"Som a vieš prečo?Pretože som silnejšie ako ty"vyplázne jazyk.V tom má velkou pravdu.Já jsem o hodně slabší než on.Tak rychle pracuju na další věci,kterou bych mu udělala.
"Tak….Já už fakt nevím.Vzdávám se"řeknu konečně.
"Vidíš jako to ide"zasměje se.
"Romi?"
"Hmmm?"
"Miluju tě"řeknu mu to,co celý den neslyšel.
"Aj ja teba"odpoví a pak mě políbí na čelo.Já nakonec zívnu.
"Miška,si unavená.Musíš spinkať"řekne a odnese mě do pokoje,kde usnu.
Tak to je skvělý!!! ;)
Ale jak to myslíš s tou novou ff? To znamená, že tahle bude mít jenom šest dílů...?