Bude z toho láska-2.kapitola

27. listopadu 2011 v 12:06 | Choco Ladie |  Bude z toho láska?
Tenhle díl je takový divný,v podstatě o ničom :DJinak...komentujte,protože,pokud nebudou komenty,nebude další díl!
Mám pokračovat?



Otočila jsem a uviděla jsem Romana.
"Co chceš?Přišel si se posmívat?"zeptala jsem se a rozbrečela se.
"Nie,len,mala by sis upratat tie veci,lebo budú mokré"usmál se a sedl si ke mně.
"Hmm,díky za upozornění"řekla jsem a dál se dívala na hladinu rybníka.Celkem se ochladilo.Nepatrně jsem se zatřásla.Roman si sundal mikinu a přehodil mi jí přes ramena.
"Děkuju"vděčně jsem se usmála "ale budeš jí mít mokrou"řekla jsem.
"Nevadí,to prežijem"oplatil mi úsměv.
"Promiň mi tu večeři a to jak jsem se k tobě chovala"řekla jsem po chvíli ticha.
"Prečo si to robila?"zeptal se nechápavě.
"Víš,já už od malička vyrůstám v luxusu,ale až když mě kluci hodili do tý studený vody,probrala jsem se a zjistila jsem,že jste strašně férový a chcete pro tábor to nejlepší.Já jsem sem ani jet nechtěla,dozvěděla jsem se až dneska že nejedu nikam na dovču s rodičema,ale sem.Nejdřív jsem byla na mamku strašně naštvaná.Vlastně až do teď a v tý vodě,jakoby něco řeklo dost tomu snobskýmu jednání,tomu luxusu"dořekla jsem a Roman jen pokýval hlavou "nemáš něco k jídlu?"zeptala jsem se s nadějí v hlase.
"Nie,len žuvačky.V kuchyni možno niečo zbylo,skočím sa tam pozriť"usmál se a odběhl.Je tak milý.A tak krásně voní.Zabalila jsem se do mikiny,kterou mi půjčil.
"Tak som tu"přiběhl a podával mi sušenku.
"Díky,jsi hodnej"usmála jsem se na něj na oplátku já.Když jsem dojedla sušenku,vstala jsem a šla si sbírat všechny svoje věci.
"Možem pomoct?"zeptal se než jsem odešla.
"Ne,já si to všechno posbírám sama,zasloužila jsem si to"s tím jsem odešla.Posbírala jsem si všechny věci a naházela si je do kufru,který byl naštěstí před stanem.Pak jsem nakoukla do stanu a zjistila,že Dana spí.Potichu jsem zalezla do spacáku a během chvilky usnula.
Ráno mě probudil už Danin budík,měla ho akorát.Igor akorát zazvonil na hrnec,abysme vstávaly.
"Pane Bóže!Kolik je,prosím tě?"zeptala jsem se rozespale.
"Něco kolem půl osmé"usmála se Dana a vstala,aby se oblékla.Po chvilce už jsem byla oblečená a namalovaná.Vyrazila jsem na snídani.
"Takže,dnes probehne rozdělení do skupin a bude také:So mnou v týmu bude:Daniela,Gabka,Sára a Martina"řekl a Dana se na něj usmála.
"So mnou bude:Veronika,Eliška,Pavlína a Klárka"usmál se Roman.
"No to je výhra"zamumlala jsem si pro sebe.A další rozřazení jsem už nevnímala.
"Veronika!Poď sem"zavolal na mě Roman.
"Jó,dyť už jsem tam"řekla jsem otráveně.
"Čo sa ti do pr*ele nepáči?"zeptal se.
"Nic se mi tu nepáči"vyplázla jsem jazyk.
"Vieš, ja tak zlú pamäť nemám, dobre si pamätám, čo si mi včera povedala. Tak prečo sa do kelu správaš zase rovnako?"ptal se a vypadal zoufale.Já jsem si vzpomněla,cojsem mu včera řekla,cítila jsem se tak,potřebovala jsem se s tím někomu svěřit,má pravdu,chovám se jako pitomá bárbína.Ale já vlastně jsem bárbína...Zřejmě jako reakce na ty slova,se mi z očí spustily slzy.
"Romane,já fakt nevím,prostě se nedokážu chovat jinak"sedla jsem si na pařez.
"Prepáč,ale chcel som ti pomocť,zrejme to nepojde"zakroutil hlavou a otočil se.
"Počkej"řekla jsem a chytla ho za ruku.
"Čo?"otočil se zase zpátky a když jsem se mu podívala do očí,leskly se mu.
"Já"popotáhla jsem "pokusím se chovat jako ostatní"řekla jsem mu,pustila ho a dala si hlavu do dlaní.
"Neviem, či ti môžem ešte veriť"odpověděl a odešel.
"Ale já to myslím vážně"zašeptala jsem za ním.
"Veronika,skupinová porada"zavolal na mě přes půlku tábora.
"Chybět vám tam nebudu,tak to snad zvládnete"zavolala jsem na oplátku a odešla na druhou stranu na lavičku,kde jsem se zase dala do breku.
"Vieš čo je skupinová porada?"přišel ke mě.
"Jo"odpověděla jsem mezi vzlyky.
"Ja nemám celý deň zaoberať sa tu raz nafúkaný dievčaťom"zařval na mě.
"Já zase nemám celý den na to,poslouchat jak jsem nafoukaná a že se mi už nedá věřit!"zakřičela jsem na něj a odcházela pryč.
"Jasne a ja som tu zase ten zlý"chytl mě za paži a otočil k sobě.Zase mě rentgenoval těma očima,nedalo se jim odolat.Snažila jsem se zadržovat pláč,ale moc to nešlo.Zase jsem se mu vytrhla a odcházela pryč,zase mě chytl za paži a tentokrát mě táhl ke skupině.
"Do pr*ele!Pusť mě,nehodlám ti tu přidělávat práci!"řvala jsem na něj.Nepustil.Když mě dotáhl ke skupině,tak mě pustil a začal mluvit.
"Zajtra sa odchádza na 4 denné putovanie. Takže sa zbalíte a pôjdete mi pomôcť s výberom stanu pre vás a výberom kotlíkov a všetkých potrebných vecí. Máme stanovište 2, takže druhé najbližšie táboru. Ešte večer bude táborák u ktorého budete VŠETKY"oznámil a dal nám rozchod.
Večer byl ten táborák,mě se tam nechtělo,tak jsem tam ani nešla,co bych jim tam překážela,že.Zůstala jsem tedy ve stanu a přemýšlela.Najednou...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tynka09 Tynka09 | E-mail | Web | 27. listopadu 2011 v 14:18 | Reagovat

...tam vlítl Roman! :-D Honem pokračování, ta ff mě dost baví!!! ;)

2 xoxo-autor xoxo-autor | Web | 27. listopadu 2011 v 16:12 | Reagovat

[1]: :D díky :D pokráčko bude během týdne :) píšu to jenom pro tebe! :D

3 Miška Miška | Web | 27. listopadu 2011 v 17:52 | Reagovat

Je to cim dal tim napinavééé a bavi me to ja chcii dalsiiii! :)

4 zuzka zuzka | Web | 28. listopadu 2011 v 14:36 | Reagovat

už nech sa zmení na dobrú!!

5 Lenuška Lenuška | E-mail | Web | 1. ledna 2012 v 21:11 | Reagovat

to je dobrá ff :D! já bych ji dala už dávno přes hubu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Hudba je bezpečná droga. Pôsobí viacmenej tak, ako sa dá čakať. Myslím, že ten báječný pocit z nej prichádza na každého. Je to len rytmus a pohyb...