Láska nikdy neumírá 1.

19. listopadu 2011 v 11:51 |  Love never dies!

Líbí se vám tahle FF?Mám v ní pokračovat?
Jinak vám moc děkuju za ohlasy k tý jednorázovce,myslela jsem,že se nebude líbit,ale podle toho co jste psali,tak se líbila.Během týdne přidám další kapitolky ke všem FFkám(aspoň doufám,že to vyjde) a možná další jednorázovku a konečně napíšu ty jednorázovky,co jste si želali :)
1.Kapitola


Ráno mě probudila SMS od kámošky.
Jdeš se mnou dneska na koncert TP(The Paranoid)?
Jo,určitě,v kolik?
Začínaj ve 20:00,tak v 19:30 před klubem?
OK
Jo,uhodli jste,já i kámoška milujem The Paranoid,tak nesmíme chybět na žádném jejich koncertě,tím že obě bydlíme na Slovensku,máme celkem výhodu,protože kluci hrajou často na Slovensku.
Vstala jsem,nasnídala se a oblékla si něco,v čem by mi nebyla zima.Pak jsem vyšla před dům.Šla jsem si tak po ulici a dívala se do země na sněhem pokrytý chodník.Najednou jsem do někoho vrazila.
"Promiňte,já nechtěla"omlouvala jsem se,ani se na něj nepodívala a šla jsem dál.
"To je v poriadku,nemal som stať v tvojej ceste"prohlásil ten,do koho jsem vrazila.Pak mě chytil za ruku a zvedl mojí hlavu,abych se mu podívala do očí.
"Pusť mě,prosím"dívala jsem se stranou.
"Dobre,ale mohla by si sa aspoň pozrieť na cestu,lebo zakopneš"usmál se a já se mu podívala do očí.Měl je krásně modré a občas mu do obličeje spadl pramínek vlasů.
"Tak mě prosím pusť,díky"vykroutila jsem se mu.
"Som Roman"usmál se a natáhl ke mě ruku.
"Nikola"podala jsem mu tu svojí a on ji jemně stiskl a pak pustil.
"Krásne meno"usmál se.
"Hmmm,já už půjdu,je tu zima"otočila jsem se a šla domů.
"Odprevadím ťa"zakřičel.Zastavila jsem se a tázavě se na něj otočila.
"Pokial ti to nebude vadiť"zadíval se do země.
"O co ti jde?"
"Nechcem,aby sis ublížila,keď pozeráš do zeme"usmál se.
"Díky,já to zvládnu"otočila jsem se a utíkala pryč.Bože Nikolo.Proč tohle děláš,vždyť jsi právě potkala Romana,toho Romana,po kterým šílej holky na koncertech a tys ho jednoduše odpálkovala?Jsi normální?
Ale,Roman se rozeběhl za mnou a já akorát zakopla.On ke mě přiběhl právě včas,aby mě chytil.
"Nikolka,povedal som,nech sa pozrieš na cestu,lebo zakopneš"usmál se a pustil mě.
"Já...promiň"omluvila jsem se a podívala se do země.On mě jemně uchopil za bradu a zvedl ji nahoru tak,abych se mu dívala do očí.Měl je opravdu nádherné.Najednou se jeho obličej začal přibližovat k tomu mému a on mě jemně políbil.
"Prepáč,já nemohol som inak"podíval se do země
"Já,už asi budu muset jít,promiň,že jsem tě zdržela"posmutněla jsem.
"Uvidíme sa eště?"zeptal se.Na tohle jsem odpověď neznala.Tak jsem šla domů,připravovat se na večer.Když jsem večer přišla před klub,kde kluci hráli,Denisa už tam stála.
"No kde seš?"zeptala se.
"Já,jsem trošku přemýšlela"odpověděla jsem.
"No to je fuk,poď už začínaj"řekla jenom a už mě táhla dopředu k podiu.
Najednou se ozval Igorův hlas,který mě totálně vytrhl z myšlenek.
"Tak a teraz tu máme venovanie,Roman,poď"řekl a Roman si vzal mikrofon.
"Tuto pesničku by som chcel venovať jednej slečne,ktorú som dnes spoznal...Nikolka,pre teba"řekl a začal hrát začátek písničky,nevnímala jsem jí,věděla jsem,že je to písnička pro mě.Byla jsem tak dojatá,že se mi spustily slzy.Když koncert skončil,nahrnuli se k nim fanynky,byla mezi nima i Denča,já jsem si počkala,až tam bylo fanynek jenom pár a šla jsem za nima taky.
"Ahoj"řekla jsem Romanovi a dívala jsem se do země.
"Ahoj"usmál se.
"Páčil sa ti koncert?"zeptal se.
"Jo,bylo to super"řekla jsem a pořád jsem se dívala na špičky svých bot.
"Prečo sa pozeráš dolu?"zeptal se a zdvihl jemně mojí bradu nahoru.Zadíval se mi do očí,ale já jsem uhnula pohledem.
"Nikolka?Možeš so mnou ísť von?"zeptal se.
"Já...hmm"odsouhlasila jsem to.Roman mě vzal za ruku a táhl ven před klub.
"Vieš,ja...neviem ako ti to povedat,proste,sa mi veľa páčiš a zamiloval som sa do teba"sklopil zrak.
"Já,víš,mám v hlavě trošku zmatek tak....Pořádně sama nevím co cítím"omluvně jsem se na něj podívala.
"Já som vedel,že to nebudeš cítit rovnako já.Prepáč"s těmito slovy odešel.
Do prčic!Nikolo,co to s tebou je?Vždyť se ti líbí a vůbec,jsi pitomá!Nadávala jsem si vduchu.Pak jsem se svezla po stěně dolů a spustili se mi slzy.Nejspíš jsem tam usnula,protože,se mnou začal někdo třást.A já otevřela oči.Viděla jsem před sebou ty jeho krásné oči a bylo mi zase do breku.Ty oči byly smutné a zároveň starostlivé.
"Nikolka,čo to tu robkáš?"zeptal se.
"Promiň"omluvila jsem se mu místo odpovědi.
"Neospravedlňuj sa mi,čo tu robkáš?"zeptal se znovu.
"Já sama nevím,asi jsem tu usnula…Promiň,že tě zdržuju,půjdu domů"řekla jsem a odběhla pryč.
"Počkaj!"zavolal na mě ještě.Zastavila jsem se a ohlédla se...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzka zuzka | 19. listopadu 2011 v 16:14 | Reagovat

super to je!!! chcem pokračovanie!!!!  a to rýchlo!!!!

2 >ßelatrix< >ßelatrix< | Web | 19. listopadu 2011 v 16:38 | Reagovat

Pěkné:)
Četla jsem i tvou jednorázovku a taky se mi líbila:)
Jinak tu fotku, co máš v záhlaví též miluji:D

3 xoxo-autor xoxo-autor | Web | 19. listopadu 2011 v 17:02 | Reagovat

[2]:[1]: : Díky:)

[1]: Noooo,ještě si to rozmyslím xD
[2]: Ta fotka je úžasná :D

4 Miška Miška | Web | 19. listopadu 2011 v 18:06 | Reagovat

Samozrejme zhe musis pokracovat je krasná :)

5 xoxo-autor xoxo-autor | Web | 19. listopadu 2011 v 18:55 | Reagovat

[4]: Díky :)

6 Tynka09 Tynka09 | E-mail | Web | 19. listopadu 2011 v 20:08 | Reagovat

Super!!! Honem další dílek!!! :)

7 xoxo-autor xoxo-autor | Web | 20. listopadu 2011 v 11:13 | Reagovat

[6]: JJ,bude :)

8 MarQusH MarQusH | Web | 20. listopadu 2011 v 16:11 | Reagovat

na blogu je povídka, kterou sis přála: http://caught-celebrity.blog.cz/1111/afterpartove-zamilovani-for-xoxo-autor snad se ti bude líbit...

9 nikys20 nikys20 | Web | 20. listopadu 2011 v 19:40 | Reagovat

Ahoj 11.díl povídky Jsi můj osud na mém blogu. ;)

10 nikys20 nikys20 | Web | 20. listopadu 2011 v 19:40 | Reagovat

Krásná povídka

11 xoxo-autor xoxo-autor | Web | 20. listopadu 2011 v 20:17 | Reagovat

[10]:díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Hudba je bezpečná droga. Pôsobí viacmenej tak, ako sa dá čakať. Myslím, že ten báječný pocit z nej prichádza na každého. Je to len rytmus a pohyb...