Tak dámy,toto je tu specialně pro vás :D
P.S.Limit jste splnili na jedničku,teď chci zase 5 komentů :)
Asi ve tři odpoledne zase někdo zvonil,tentokrát to byl taťka.
"Zlatíčko,přestěhuj se zpátky,za chvíli odjíždíme"prosil táta.S tím jsem okamžitě šla,protože tátovi nešlo odporovat.I kdybych nechtěla jít,vzal by moje kufry a odnesl je s sebou do baráčku.
"Tati,promiň,já nechtěla jsem vám s Monikou ublížit"omluvila jsem se mu.
"To je v pořádku"usmál se táta.
"A kdy odjíždíme a na jak dlouho?"zeptala jsem se ještě.
"Za 2 hodiny na týden"usmál se.
"Co?Už?Jenom na týden?Přece když jsme jezdili z mamkou bylo to na 2"prohlásila jsem.
"To sice ano,ale,víš já nevim,jak se Roman bude chovat a hlavně je to první dovolená nové rodiny"řekl taťka.
"Jo,tak to bude teda legrace"řekla jsem ironicky.Když jsme přišli do baráčku,začala jsem si balit věci,no,během hodiny a půl jsem to měla zbalený,ale jaksi jsem nedopočítala to množství…Měla jsem s sebou jeden menší kufr,co jsem si s sebou brala.Pak už taťka volal ať jsem dole.
"Čože?Robíš si srandu?Ako,kam to chceš narvať?"zeptal se podrážděně Roman.
"Jsem holka a tobě do mejch věcí naprosto nic není!"poslední slovo jsem zařvala.
"Tak byste se mohli uklidnit!"vložil se do toho táta.Pak vzal můj kufr a naložil ho do auta.Samožřejmě Monča seděla na místě spolujezdce a řídil taťka,takže jsem seděla vzadu s Romanem.Mě to nevadilo,protože jsem hned usnula,ale co předvedl Roman,že musel se mnou sdílet zadní sedačku.No,nedokážete si to představit. J
Když jsme dojeli na místo,táta prohlásil,že budu sdílet stan s Romanem a on s Monikou a že za půl hodiny pojedeme do nějakého městečka na oběd.Fajn.
"Tati!Já s ním nebudu!"řekla jsem a odmítala se z auta pohnout.
"Prosím tě dceruško!Přestaň se chovat jako malá!Musíte si zvyknout,budete spolu bydlet v jednom pokoji docela dlouho,takže žádný odmítání!"řekl prosebně táta a já jsem sklapla.
*ROMAN*
Prečo,sa správam ako debil?Veď je to celkom fajn dievča.Neviem čo to so mnou je,ale mal by som sa začiť chovat ako dospelí,veď sa doopravdy správa mako malé dieťa.no nič,asi budem musiet ísť postaviť ten stan lebo ona sa k tomu opravdu nemá.
"Prepáč,mohla by si mi podať ten kolík?"opýtal som sa.
"Proč?Máš je vedle sebe,že by?"opýtala sa ona.
"Prepáč že som si nevšimol!"odpověděl som jej na otázku,krapet zostra.
"Víš co?Přestaň se ke mně chovat,jako k malýmu fakanovi,neustále na mě řveš, myslíš si že mi je to příjemný?Já se tu snažim o nějakej aspoň kamarádském vztah mezi mnou a tebou a ty,pořád jsi na mě hnusnej!"zakričala a z očí sa jej spustili slzy.
"Prepáč,ale nie som to ja,kto tu ničí vzťah medzi nami,bol som na ťeba zrazu milý a ty mi hneď na druhý ďeň povieš,že za všetko možem ja,že som k ťebe hnusný?Ja by som chcel mať dobry vzťah,ale keď sa správaš ako mimino,tak to asi nepojde!"rozkríčal som sa na ňu.Nič neodpovedala,len sa dala do plače a utekala nikam smerom k lesu.
Roman má pravdu,chovám se k němu strašně,on není ten špatný.Ten zlej člověk jsem tu já.Všechno si moc beru.On je fajn kluk,možná bysme mohli mít dobrý,aspoň přátelský vztah,kdybych se ovšem nechovala jako debil.Potom co na mě křičel,vlastně pravdu,tak jsem se rozeběhla k malému lesíku poblíž kempu.Tam jsem si sedla ke stromu a rozbrečela se.Pak jsem za sebou uslyšela zapraskat větvičku…
Aaaaaa bozeeee dokonalýýýýý chci zitra dalsíí! :)