
Mám tu pro vás druhou kapitolku,doufám,že se bude líbit...Tentokrát,pokud chcete další dílek,bude tu třeba...5 komentů :) Pěkné počteníčko :)
"Dáš mi aspoň telefonné čieslo?"zeptal se a udělal na mě psí očíčka.Nedalo se mu odolat.Nakonec jsem mu teda to číslo dala,on mi dal svoje a já se zase chystala odejít.Ale,jako vždycky se mi muselo něco stát!Tentokrát jsem si přišlápla tkaničku a zase jsem padala,tentokrát mi ale necchutně zapraskalo v kotníku.Roman mě už zase,dneska už asi po stý chytil.
"Neviem,ako to robíš,ale stále padáš"zasmál se a chytl mě okolo ramen.
"Promiň"omluvila jsem se mu.Chtěla jsem se znovu rozejít,ale nemohla jsem došlápnout na levou nohu."Auu" zakvílela jsem a opřela se o Romana.
"Odveziem ťa na pohotovosť"řekl a vzal mě do náručí.
"Ne!Jenom to ne!"řekla jsem důrazně.
"Prečo? Máš niečo s nohou! Pochop, musíme s tým na pohotovosť"řekl a naložil mě k nim do té dodávky.
"Romane!Prosím,jenom né do nemocnice"prosila jsem ho.
"Prečo?Sama vieš,že tam potrebuješ"podíval se na mě.
"Jo,to sice jo,ale..."nechtěla jsem mu říkat,že z nemocnic a z doktorů mám hrůzu.
"Čo?"zeptal se.
"Nenávidím nemocnice a všechno tam,prostě,mám z toho hrůzu"podívala jsem se ven.
"Budem pri tebe"povzbudivě se usmál.
"Ale chápej!Já tam nechci,ani kdyžtam budeš se mnou ty!Je mi tam z toho zle!"vhrkly mi do očí slzy a draly se ven.
"Ale no tak,predsa nebudeš plakať,sľubujem,že sa od ťeba ani na minutku nehnem"hladil mě ve vlasech.
"Romane,ty to nechápeš"protestovala jsem.
"Chápem, ale Nikolka, musím ťa tam odviesť, je to istým spôsobom moja povinnosť"řekl a nastartoval dodávku.
"A co kluci?"zeptala jsem se.
"Na hotel dôjdu pešo"odpověděl nezaujatě.Zbytek cesty,což bylo pár minut,jsme oba mlčeli.Když jsme dorazili na pohotovost,pomohl mi Roman z auta a pak mě vzal zase do náručí a odnesl někam dovnitř.Hned se mi udělalo špatně.
"Romi,nemůžeme jít pryč?"prosila jsem ho.Jenom se na mě podíval.
"Nie,veď už sme o tom hovorili.Nikolka,len zhluboka dýchaj,všetko bude dobré.Nie je tu nik a nič,čo by ti ublížilo"řekl a posadil mě na židli.Za chvilku už jsme šli do ordinace a Roman se ode mě ani na krok nehnul,přesně jak slíbil.
"Máte vyvrtnutý kotník,slečno.Můžu vědět,jak se vám to stalo?"zeptala se doktorka.
"Odchádzala a prišlápla se šnúrku"řekl Roman,když vyděl,že jsem úplně zelená.
"A vy jste její kdo?"zeptala se podezíravě doktorka.
"Som jej priatel"řekl Roman.Pak ještě něco říkala,na nohu mi dala dlahu a pak jsme mohli jít.V autě už se mi konečně ulevilo.
"Proč jsi řekl,že jsi můj přítel?"zeptala jsem se ho a podívala se mu do očí.
"Ani neviem,milujem ťa,viem,že na tom nie si rovnako,ale bolo to to prvé,čo ma napadlo.Prepáč"omlouval se a díval se jinam.
"Romi,ale já...
...tě taky miluju!!! :) Honem pokračování! ;)