Jojojojojo!Slíbila jsem to,ale byla jsem 2 dny v Drážďanech na trzích,tak to nešlo...Teď chci 7 komentů :P :D
A pardon,že je to tak krátký,musí být i napětí :D
Ráno mě probudila vůně z kuchyně.Vstala jsem a šla se tam podívat.
"Nikolko!Představ si,ráno tu byl poslíček a přinesl ti růže a nějaký dopis.Schovala jsem ti to támhle do skříně"řekla mamka.
"Jo,mohla bys mi to podat?"poprosila jsem ji.Mamka mi to podala.Růže i dopis byli od Romana.
Ľubim ťa a nechcem o ťeba prísť!
To mě dojalo až k slzám.Když jsem se nasnídala,podívala jsem se na hodiny.Bylo půl jedenácté.Ach jo!Kluci za pár hodin odjíždějí,Romana už nejspíš nikdy neuvidím,proč já mám takovou smůlu?Přemýšlela jsem i o sebevraždě.Najednou mě z přemýšlení vytrhl zvonek.Nebyl to nikdo známí,to bych poznala podle stylu zvonění.Tohle zazvonění bylo něčím zvláštní.Mamka otevřela a já jsem uslyšela Romanův hlas.
"Dobrý ďeň,je Nikolka doma?"zeptal se.
"A vy jste?"zeptala se matka.
"Ja som Roman,privezol som ju z tej pohotovosti"podle odpovědi jsem poznala,že se usmál.
"Aha,jo,tak to bych vám měla poděkovat,pojďte dál"
"ďakujem"řekl Roman a vešel dovnitř.
"Ahoj Romčo"usmála jsem se,když přišel do kuchyně.
"Ahoj Nikolka,niečo pre teba mám,sú to vlastne hneď dve veci"usmál se a políbil mě na čelo a podal mi růži. "To bla prvá vec,teraz tá druhá.Chcel by som sa opýtať vás oboch.Slečna,mohol by som si vzieť Nikolku k sebe na Slovensko,pretože ja ju strašne milujem a neviem,či by som bez nej prežil"zeptal se mámy.
"Ne!Musí dodělat školu,to za prvé a za druhé,není dospělá,je jí patnáct!"řekla rozhodně máma.
"Ale no ták,mámí!Školu můžu dodělat i na Slovensku a budu tě jezdit navštěvovat,mamí prosím!"prosila jsem.Máma chvilku uvažovala a pak prohlásila...
,,Ne!" protože jako jediná z nich bude mít rozum! :D :D :D Je to super, těším se na další! :)