Tak,tady se nese nová FF
Jinak,zítra přřibudne i další díl LNN 
Bohužel až zítra,protože by si tohle jinak NIKDO,zdůrazňuji NIKDO,nepřečetl
Páči?...
ZÁVISLOST
Jinak,zítra přřibudne i další díl LNN 
Bohužel až zítra,protože by si tohle jinak NIKDO,zdůrazňuji NIKDO,nepřečetl

Páči?...
ZÁVISLOST
1.díl
Škola,problémy,škola,problémy.Tohle je můj každodenní koloběh života.Nebo aspoň byl,dokud jsem nepoznala Martina.On a jeho kámoši byli fajn.Jednou,když jsem přišla domů.Byla jsem totálně zničená.Zašla jsem ještě za Martinem.Ten den jsem nebyla zničená jenom kvůli učení,ale taky kvůli pár průserům s učitelkama.Martinovi jsem všechno řekla,v tu chvíli jsem se chtěla i zabít.*Martin mi začal vyprávět, že má něco, co mi pomůže a pak budu vidět celou situaci jinak. Vytáhl ze skříně kahan, stříkačku, lžíci a nějaký bílý prášek. Zapálil kahan a na lžíci roztavil bílý prášek, který potom natáhl do stříkačky. "Martine,co to je?"zeptala jsem se a hlas se mi třásl. "Neboj,nic to není,jen ti to pomůže" řekl a pak dodal "podej mi ruku". Natáhla jsem ji k němu,on ji stáhl gumičkou trošku s ní zacvičil a pak přiložil stříkačku k žíle. a pomalu do ní vyprázdnil obsah stříkačky. Mé tělo se začalo pomalu uvolňovat a já vnímala neskutečný pocit úlevy. Najednou mi bylo všechno jedno a bylo mi neskutečně krásně. Cítila jsem se s Martinem jak v oblacích, dlouho jsem na nich nevydržela. Martin se se mnou totiž rozešel, od toho dne se pervitin stal mým jediným a nejlepším kamarádem. Nejdřív to šlo, utrácela jsem za svojí denní dávku peníze, co jsem měla našetřené, ale i ty dlouho nevydržely, tak jsem začala rozprodávat věci, co jsem sebrala doma. Začala jsem krást i ve škole, ale zanedlouho mě vyhodili. Domů už jsem neměla odvahu jít a tak se mým novým domovem stal plácek pod mostem, lavička v parku, zastávka, prostě kde se dalo. Bylo mi to jedno, hlavně, že jsem si mohla dopřát další dávku. Peníze jsem sháněla pomocí drobných krádeží.*
Jednou když jsem se ukládala po každodenní dávce k noclehu,ten večer to bylo na lavičce v parku. Najednou šel okolo mladík s černými vlasy.Pozorovala jsem ho.Najednou se po mě otočil.Podíval se na mě svýma očima,která připomínala rentgen,měl v nich ustaraný výraz. "Čo tu robíš?"zeptal se. "Nic"odsekla jsem. "Kolko máš rokov?"ptal se dál. "15,odpal"nejecila jsem zájem. "Takéto mladé dievča by nemalo v noci robiť nič vonku a eště ku všetkému samotná"řekl starostlivě. "Proč se zajímáš?" zeptala jsem se. "Len nechcem nechať takéto malé dievča samotné vonku v noci,nič viac"řekl prostě a sedl si ke mě. "Prečo nie si doma?"zeptal se. "Nemám domov"odpověděla jsem. Najednou se mi podíval do očí. "Ty fetuješ?"zeptal se. Mlčela jsem.Proč ho to zajímá? "Poznám to, máš rozšírené zreničky"řekl,když jsem neodpovídala. "Proč tě to zajímá,je to můj život"řekla jsem na to. "Nechcem, aby tak mladé dievča fetovalo, ničilo si život." "Ale já taky nechci,víš je to těžký,když už do toho člověk jednou spadne,je těžký se z toho pak vyhrabat.Hlavně,já nemám proč tady být,perník je můj nejlepší kámoš.Ale zároveň jsem taky kvůli němu všechno ztratila..."řekla jsem mu pak i celý svůj příběh. "Ty nevíš,jaký to je,bejt závislej na něčem!"řekla jsem potichu. "Nie,neviem,ale možem ti pomocť, mám kamaráta, ktorý bol závislý práve na perníku a dostal sa z toho s našou pomocou"řekl.Mlčela jsem. "Kde bývaš?"zeptal se asi po půl hodině mlčení. "Už jsem ti říkala,že domov nemám.Bydlím všude,kde se dá!"druhou větu jsem na něj doslova vyprskla. "Prepáč,zabudol som."řekl. "Nie je ti zima?" zeptal se,když jsem se trošku oklepala. "Hmmm,jo,trochu,ale jsem zvyklá"odpověděla jsem.Podívala jsem se na něj a v jeho zadní kapse jsem uviděla peněženku.Skoro vypadávala.Přisunula jsem se k němu a natahovala ruku k té peněžence.Zatím si nevšiml.Teď hlavně pomalu.Jo!Mám ji!A teď následuje rychlý útěk.Utíkala jsem co mi nohy stačili,ale taky už jsem za tu dobu,co jsem fetovala nebyla v zas tak dobré kondici.Doběhla jsem do vedlejšího parku a sedla si na lavičku.Otevřela jsem peněženku.Eura!Jenom eura!A že jich nebylo málo.Skoro jsem slintala nad takovým množstvím peněz.Najednou mě někdo uchopil za ramena. "Tu si ty malá zlodějka"řekl a mě samým leknutím vypadla peněženka z rukou.Držel mě za ramena a pomalu si sedl ke mě. "Vieš,že by som s klidom mohol zavolať políciu"oznámil mi. "Jo,ale zároveň to neuděláš,protože ti je mě líto"usmála jsem se pro sebe. "Závidím tvojí přítelkyni,mít akovýho skvělýho kluka si přeje každá"řekla jsem smutně. Podíval se na mě a usmál se. "Čo by som dal za priteľku" "Jakto že nikoho nemáš,vždyť na tebe holky musí letět"řekla jsem. "Letia,len každá so mnou chce chodiť len pre moju slávu,nič viac"řekl a odvrátil se. "Promiň,nechtěla jsem"omluvila jsem se a sehnula se pro tu peněženku. "Na,myslím,že je tvoje" ke svému údivu jsem mu ji podala. "Ďakujem,veděl som,že nie si taká"usmál se a vzal si ji ode mě. "Jaká?"zeptala jsem se.
P.S.: Mezi hvězdičkama je zkopčeno od nikys20 ,sama bych to totiž nezmákla ;)
P.P.S.:Máte nakoupeno na Vianoce?
Wow ! Napiš další ! ;-) A rychle ;-) :-P