Vaše komentáře u minulého dílu byly hodně nechápavé... V příběhu jde o dívku,která se vydává za muže,aby mohla dělat to,co jí baví. To,že je dívkou ví ale jen její mistr :) Tak,snad jste pochopili a už nebudete přidávat nechápavé komenty,teda,né že by mi to vadilo ;D
Byl to můj mistr,pravým jménem Dao, rychle pustil luk "Omlouvám se Joo, nevěděl jsem, že máš tak křehký spánek". Můj mistr věděl, že mám křehký spánek, ani nepotřeboval vědět proč jsem tady, byl přece jeden ze strážců draků a nejen to, on mě i miloval. Neměla jsem ani jeden důkaz, jen jednou jsem ho byla navštívit v jeho pokoji, měl na stole mou mašli, jedinou věc, kterou jsem si přivezla ze svého bývalého bydliště. Dalo se to vyčíst i z jeho chování, jiný mistr by mne poslal hned spát a obořil by se na mně, co tu dělám, když mám zítra další velmi náročný poslední trénink, jindy byl na mně také moc milý, ostatní odsud si myslí, že je blázen, vsadil na mně všechny svoje peníze, na mně, na mrzáka |
Neodpověděla jsem mu a odešla jsem do svého pokoje, věděla jsem kam se teď odebere. Odešel do své lunární zahrady, zemřela mu tam osoba kterou měl ze všech nejraději, neřekl mi ale o koho šlo. Slunce a měsíc se v této zahradě vyvažovali, chodil tam pokaždé, když potřeboval přemýšlet, nikdo jiný tam nesměl chodit, hlavně já ne, tato zahrada by ve mně prý mohla probudit ženskost, kterou jsem za posledních devět let nesměla, ani jsem nemohla pocítit, s těmito úvahami jsem usnula.
"Driane, dávej přece pozor!" Můj učitel se zlobil, zase jsem netrefila cíl. Stříleli jsme na terče vzdálené půl kilometru a já se už po páté netrefila. V aréně stály ostatní učňové a posmívali se mi. "Teď si procvičíme souboj s prozatím dřevěnými meči!" Tiše jsem si povzdechla, cvičení s meči bylo to nejhorší z celého výcviku, kvůli svému zmrzačení, jsem se nemohla hýbat tak, jak bych chtěla. První cvičný souboj se mne netýkal druhý také ne, dneska jsem měla štěstí, na řadu jsem nepřišla vůbec. Ostatní si mě kriticky prohlíželi a dělali si na čele znamení před zlem, když jsem došla do zbrojírny, hodila jsem meče dovnitř a šla jsem do svého útočiště - domů...Tam jsem se nemohla ale ani najíst, zítra byla zkouška a já si musela "pročistit duši" a k tomu se celou noc modlit, asi proto abych se nemohla vyspat...šla jsem na modící místo, snažila jsem se soustředit, ale po chvíli jsem usnula.
"Driane, dávej přece pozor!" Můj učitel se zlobil, zase jsem netrefila cíl. Stříleli jsme na terče vzdálené půl kilometru a já se už po páté netrefila. V aréně stály ostatní učňové a posmívali se mi. "Teď si procvičíme souboj s prozatím dřevěnými meči!" Tiše jsem si povzdechla, cvičení s meči bylo to nejhorší z celého výcviku, kvůli svému zmrzačení, jsem se nemohla hýbat tak, jak bych chtěla. První cvičný souboj se mne netýkal druhý také ne, dneska jsem měla štěstí, na řadu jsem nepřišla vůbec. Ostatní si mě kriticky prohlíželi a dělali si na čele znamení před zlem, když jsem došla do zbrojírny, hodila jsem meče dovnitř a šla jsem do svého útočiště - domů...Tam jsem se nemohla ale ani najíst, zítra byla zkouška a já si musela "pročistit duši" a k tomu se celou noc modlit, asi proto abych se nemohla vyspat...šla jsem na modící místo, snažila jsem se soustředit, ale po chvíli jsem usnula.
uuu... ešte stále trochu nechápem, ale už viac než minule...