Omlouvám se za svojí slovenčinu :) A k Šípům... Pro zuzku... Nejsi sama kdo nechápe :D Já se v tom chvílema ztrácím,ale mám jednu výhodu a to,že sestra je hned o pár metrů ode mě,takže se jí na to v klidu ptám a ona mi to vysvětluje. Bohužel to sama nevysvětlím tak dobře. Vím jenom,že hlavní postavou je dívka,která se vydává za chlapce,aby mohla dělat to,co jí baví. NIKDO neví že je dívka,kromě jejího mistra. Ten mistr je do ní údajně zamilovaný,nebo tak něco :D a dál netuším. Jenom to,že mu umřela milovaná osůbka a on chodí do tý lunární zahrady,kam smí jen on,protože tam údajně zomrela ta milovaná osoba... dál nevím,jak vám to( těm nechápajícím) vysvětlit ;) A teď užžž..... ZÁVISLOST!!! Comment this story please!!! :DDD
Uběhl další 3 dny,další 3 dny jsem se trápila. Proč? Odpověď byla jednoduchá. Polovina mě ho nenáviděla a druhá polovina ho milovala. Vůbec mi nedocházelo,že jsou zítra Vánoce. Na tyhle Vánoce jsem byla 'sama'. Vlastně to bylo hodně podobný Vánocům,které jsem trávila na ulici. Jen teď jsem měla bratra a jeho přítelkyni,se kterými jsem bydlela. Jo,měli mě rádi a já je,ale na Vánoce jsem chtěla být s ním. Mohlo to být jako minulý rok,když jsme si Vánoce užili na plno. Důvod byl jeden. Byli jsme spolu a byli jsme zamilovaní. Tehdy jsem ani nesnila,že na další rok budeme každý sám a že o dva roky už u stromečku bude o jednoho malého človíčka víc. Měla bych za ním zajít a popřát mu aspoň hezký Vánoce. Sakra já mu musím říct že bude táta!
Celý den s Týnkou připravujeme věci na večer a Igor chodí okolo a uždibuje co může. Takovej mlsoun. Oni dva jsou ve Vánoční náladě a já? Já bych dneska nejradši zalezla do nejtemnější sluje a nevylezla.
Je večer,těsně po večeři a já už se oblíkám. "Kam ideš?" zeptal se Igor a já jsem mu v očích viděla,jak moc ho trápí to,že jsem poslední dobou jiná- divná. "Jdu se projít a neboj,vrátím se ti bráško" usmála jsem se a dala mu pusu na tvář. "Dobre,ale dávaj na seba pozor" řekl. Pak jsem vyšla z domečku. Zamířila jsem si to rovnou k němu. Stála jsem u dveří a rozmýšlela,jestli mám zazvonit. Nakonec jsem přece jenom zazvonila. Po chvíli jsem uslyšela kroky a v zápětí se otevřeli dveře. "A-ahoj" usmála jsem se. "Čo tu robíš?" zeptal se. "Já už zase půjdu,jenom jsem ti přišla popřát hezký Vánoce"
Roman
Bol som doma a pozeral sa na televíziu,keď v tom někdo zazvonil. Zdvihol som sa a išiel otvoriť. Bol tam niekto,koho by som nečakal. Bola tam Johanka. "A-ahoj" usmiala sa. Bol som prekvapený. "Čo tu robíš?" spýtal som sa. " Já už zase půjdu,jenom jsem ti přišla popřát hezký Vánoce" vravela a otočila sa. 'Povedz jej niečo! Ty slaboch!' nadával som si. Niečo jej musím povedať! "Ďakujem... Aj tebe" vypadlo to mňa. 'Roman ty si taký slaboch!' "Dík" povedala a odišla. Chvílu som rozmýšlal. Potom som si obul topánky, zabuchol dvere a rozbehol sa za ňou. "Johanka! Počkaj!"
že se k sobě vrátí? že jo ?:D