Tak teda další díl no... :'(
19.Díl
… zase jsem u něj seděla,držela ho za ruku a mluvila na něj. Pořád se neprobíral. Teď mi vhlavě problesklo to,jak jsme se poznali,jak mi pomáhal od drog,naše první hádka,první milování,první bouchnutí dveří,první růže co jsem od něj dostala,den,kdy jsem zjistila,že bude otcem,den,kdy mě opustil a nechal mě tak samotnou když jsem to nejvíc potřebovala,kdy jsme se potkali v parku a já cítila,že ho ještě pořád miluji a na Vánoce,kdy jsme se dali zase dohromady. A pak když jsme chodili po obchodech a vybírali postýlku,kočárek apodobné. To všechno mohlo skončit. Ale neskončilo a já věděla že on se probere. "Né! Ještě je brzo!" vykřikla jsem. Byla to příšerná bolest. "Segrička,počkaj,zavolám doktora" řekl Igor a odběhl. Za chvíli přiběhl zpátky i s několika doktory,ti se mě hned ujali a odvezli na porodní. "Už vidím hlavičku!" zajásal doktor a takhle mě povzbuzoval až do konce. "Gratulujem,je to dievčatko" usmál se na mě. Byla jsem šťastná,vždycky jsem chtěla holčičku a teď? Teď ji mám! Utřela jsem si upocené tváře a byla ráda,že už to mám za sebou. Když mě přivezli na pokoj,přišela za mnou sestřička,co nás poprvé zavedla k Romanovi. "Slečna,gratulujem k dievčatku a chcela som vám povedať,že sa váš priateľ práve prebral,všetko si pamätá a už sa po vás pýtal,keď sme mu povedali,že ste v poriadku a že je ocom,chcel vás aj svojho potmoka vidieť. Povedala som mu,že bude musieť pár dnov počkať a on bol aj tak rad,že ste obidve v poriadku"dořekla to celé sestřička a já měla slzy v očích. Roman to přežil. Všichni,kromě mě,se smířili s tím,že je na tom špatně,že pravděpodobně umře,ale já pořád věřila. A Týnka mě v tom podporovala. Za to jsem ji měla ráda. Byla jsem šťastná,měla jsem zdravou dcerku a Roman se právě probudil. Bůh mi dopřál být šťastná. "Děkuji,moc vám děkuju. Až s ním budete mluvit,pozdravujte ho ode mě" poprosila jsem ji. "Nie je za čo. A nebojte sa,budem" usmála se a odešla. Začala jsem přemýšlet o tom,co by si Roman přál pro malou za jméno. Zuzanka,Elíí,Valentýnka,Anička nebo Nikolka? Nemohla jsem se rozhodnout. Pak mi problesklo hlavou,že Roman chtěl vždycky Valentýnku. Vždycky říkal,že když bude mít holčičku,bude se jmenovat Valentýnka. Když pak přišla další sestřička s tim jak se bude jmenovat atd. Vyplnily jsme to a pak už mě nechali být. Měla jsem za ssebou svůj první porod a byla jsem v pořádku a moje děťatko bylo taky v pořádku,byla jsem šťastná...
je to skvělí užasný i když trochu smutný ale nevadí jak říká joža sem už na tom závislá :DDDDDDDDDd