
Tak slibovala jsem novou FF. Snad se bude líbit,je to něco jinýho,než jsem psala dřív,ale všechno je jednou poprvé :D Takže prosím komenty,jestli mám pokračovat nebo ne a jak se vám to líbí,atd.
Jinak Inveniens amor znamená v překladu z latiny Hledání pravé lásky ;)
"Mohu se vás zeptat,co děláte v těchto brzkých hodinách zde,králi?" zeptala se s opovržením v hlase.
"Na to isté sa možem opýtat tiež." odpověděl a přiblížil se k ní. Neměla ho ráda,ale musela si ho vzít. Ona ale věřila,že jednou najde lásku. Pravou lásku a že bude mít děti,spoustu dětí. Ale chtěla je mít s někým,koho by milovala a kdo by miloval ji. Bohužel toto jí její vznešená krev nedovolovala. Otec jí nakázal vzít si jeho. Krále ze sousední země,který byl okouzlen jejím šarmem. Jenomže ona ho nechtěla. Milovala jeho sluhu a on ji. Ale mít poměr se sluhou bylo zakázané. Po nocích snila o tom,že spolu utečou a budou spolu žít. Jenže zapomněla na to,že on musí odjet se svým králem až přijde čas. Nechtěla to dopustiti,proto se ke králi chovala jak nejlépe mohla.
"Ptala jsem se první a myslím,že by bylo slušností mi odpovědět"
Probrala se. Sama sebe se ptala 'Proč?' Proč jí byl darován věčný život čarodějky a věčné mládí. Bývala šlechtična,ale když se měla loučit s ním,něco se stalo. Od toho dne pozorovala změny. Vždy,když si něco hrozně přála,myslela a soustředila se na to přání,bylo vyslyšeno. Později se od bylinkářky dozvěděla,že v den odchodu krále a jeho sluhy jí Bůh daroval věčné mládí,schopnost čarovat a nesmrtelnost. Dodala však,že se stane obyčejnou smrtelnicí až nalezne ius amare,což znamenalo pravá láska. Ovšem už jí neřekla proč. Ale po tom už se nechtěla pídit. Najednou ticho protrhl ten otravný budík. S nechutí ho zamáčkla. Posadila se a dívala se do zrcadla,které bylo proti ní. Zasmála se nad skutečností,že ač jí je několik set let,pořád navštěvuje školu. Dnes nastupovala do prvního ročníku střední školy na Slovensku. Nevyznala se tu.
To vypadá zajímavě, jen pokračuj,jsem zvědavá, co se z toho vyvine :)