Inveniens amor O.2

6. února 2012 v 15:18 | XoXo |  Inveniens amor

Tak je tu další díl. Jsem ráda za komentáře,fakt to potěšilo Smějící se... Jináč zlatíčka,teď asi budou další díly přibývat hodně,možná někdy i 2 za den,protože máme jarňáky! Smějící se Tak a teď už konec mých bezduchých keců a NECH SA PÁČI...LíbajícíUsmívající se



Když vyšla před dům,rozhlédla se okolo sebe. Zafoukal vítr. Ona se vydala směrem k mostu,který spatřila včera,když přijížděla. Podívala se dolů na vodu a přemýšlela nad tím,jaká asi bude ta nová škola. Štvalo ji,že když by měla nějaké problémy,mohla se s nimi svěřit akorát Liamovi. Jejímu pejskovi. Nemohla se svěřovat mamince,nebo sestrám. Neměla rodinu. Otočila se a vydala se směrem k domu. Třeba někoho potká a pak se ho zeptá,kde je ona střední škola. Šla a všímala si každého kousku toho parčíku,každé větývky,každého listu. Užívala si život. Zažila toho hodně,ale pořád si měla co užívat. Ale vždycky,když někam nastoupila,věnovala se učení a byla spíš šedá myš. Nikdy si nenašla moc kamarádů. Byla to samotářka a většinou se jí za to posmívali. Posmívali se jí za její styl,za to,že jí záleží na učení,že je jiná. Jí to nevadilo,dokázala se s tím za těch několik desítek let,co měnila školy kvůli věčnýmu životu,smířit. Jak tak přemýšlela,do někoho vrazila. "Promiňte,nechtěla jsem. Nestalo se vám nic?" ptala se a podívala se na toho člověka. "Neospravedlňujte sa,nemal som vám stať v ceste" omluvil se on. Byl to nějaký muž. Měl černé rovné vlasy a sivo modré oči,které připomínali rentgen. Utápěla se v nich. "Ale já do vás vrazila" usmála se. "Ale ja som stal v ceste" usmál se on. Měl nádherný úsměv. "Jo,já... Úplně bych zapomněla. Nevíte jak se dostanu ke střední škole?" zeptala se. "Viem. Mám tam cestu,tak možeme ísť spoločne" usmál se a vydali se ke škole. Celou cestu mlčeli a u školy se dali každý jiným směrem. Teda takhle,on se vydal za kamarády a ona šla dovnitř. Zamířila si to do ředitelny. Bylo jí řečeno,že se nachází ve druhém patře a pak že už uvidí. Ředitelka jí řekla vše potřebné a pustila ji do třídy. Když vešla,spatřila jeho a ještě další dva kluky vedle něj. "Ahoj,já... můžu se zeptat,kde je tu volné místo?" zeptala se jedné holky. "Ahoj,známe se?" opáčila ona. "Ne,jsem tu nová a nikoho tu neznám" usmála se. "Já jsem Týna a tohle je Elíí" usmála se na ni Týna. A Elíí sebou při zaznění svého jména trhla. "Jo,já jsem Liliana a kde bych si tu mohla sednout?" usmála se. "Jo,promiň. Jediný místo je vedle Igora,ale Lili-můžu ti tak říkat že jo?" zeptala se Týna a Liliana kývla. "Dobře,ale dávej si na něj pozor,je to strašně nadržený prase a taky uráží každou holku na škole" varovala ji Týna a Elíí,která do teď seděla nad nějakou knihou kývla. Liliana kývla a odešla si dát věci do lavice. Cestou zavadila pohledem o toho černovlasého kluka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzka zuzka | Web | 6. února 2012 v 15:40 | Reagovat

ako inak než ďalší z podarených dielov!!! okamžite ďalší dielik...

2 Tris Tris | E-mail | Web | 6. února 2012 v 17:30 | Reagovat

Jůje Týna...:-D No boží!!! Honem pokračování!!! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Hudba je bezpečná droga. Pôsobí viacmenej tak, ako sa dá čakať. Myslím, že ten báječný pocit z nej prichádza na každého. Je to len rytmus a pohyb...