
Tak je tu další díl. Jsem ráda za komentáře,fakt to potěšilo
... Jináč zlatíčka,teď asi budou další díly přibývat hodně,možná někdy i 2 za den,protože máme jarňáky!
Tak a teď už konec mých bezduchých keců a NECH SA PÁČI...

... Jináč zlatíčka,teď asi budou další díly přibývat hodně,možná někdy i 2 za den,protože máme jarňáky!
Tak a teď už konec mých bezduchých keců a NECH SA PÁČI...

Když vyšla před dům,rozhlédla se okolo sebe. Zafoukal vítr. Ona se vydala směrem k mostu,který spatřila včera,když přijížděla. Podívala se dolů na vodu a přemýšlela nad tím,jaká asi bude ta nová škola. Štvalo ji,že když by měla nějaké problémy,mohla se s nimi svěřit akorát Liamovi. Jejímu pejskovi. Nemohla se svěřovat mamince,nebo sestrám. Neměla rodinu. Otočila se a vydala se směrem k domu. Třeba někoho potká a pak se ho zeptá,kde je ona střední škola. Šla a všímala si každého kousku toho parčíku,každé větývky,každého listu. Užívala si život. Zažila toho hodně,ale pořád si měla co užívat. Ale vždycky,když někam nastoupila,věnovala se učení a byla spíš šedá myš. Nikdy si nenašla moc kamarádů. Byla to samotářka a většinou se jí za to posmívali. Posmívali se jí za její styl,za to,že jí záleží na učení,že je jiná. Jí to nevadilo,dokázala se s tím za těch několik desítek let,co měnila školy kvůli věčnýmu životu,smířit. Jak tak přemýšlela,do někoho vrazila. "Promiňte,nechtěla jsem. Nestalo se vám nic?" ptala se a podívala se na toho člověka. "Neospravedlňujte sa,nemal som vám stať v ceste" omluvil se on. Byl to nějaký muž. Měl černé rovné vlasy a sivo modré oči,které připomínali rentgen. Utápěla se v nich. "Ale já do vás vrazila" usmála se. "Ale ja som stal v ceste" usmál se on. Měl nádherný úsměv. "Jo,já... Úplně bych zapomněla. Nevíte jak se dostanu ke střední škole?" zeptala se. "Viem. Mám tam cestu,tak možeme ísť spoločne" usmál se a vydali se ke škole. Celou cestu mlčeli a u školy se dali každý jiným směrem. Teda takhle,on se vydal za kamarády a ona šla dovnitř. Zamířila si to do ředitelny. Bylo jí řečeno,že se nachází ve druhém patře a pak že už uvidí. Ředitelka jí řekla vše potřebné a pustila ji do třídy. Když vešla,spatřila jeho a ještě další dva kluky vedle něj. "Ahoj,já... můžu se zeptat,kde je tu volné místo?" zeptala se jedné holky. "Ahoj,známe se?" opáčila ona. "Ne,jsem tu nová a nikoho tu neznám" usmála se. "Já jsem Týna a tohle je Elíí" usmála se na ni Týna. A Elíí sebou při zaznění svého jména trhla. "Jo,já jsem Liliana a kde bych si tu mohla sednout?" usmála se. "Jo,promiň. Jediný místo je vedle Igora,ale Lili-můžu ti tak říkat že jo?" zeptala se Týna a Liliana kývla. "Dobře,ale dávej si na něj pozor,je to strašně nadržený prase a taky uráží každou holku na škole" varovala ji Týna a Elíí,která do teď seděla nad nějakou knihou kývla. Liliana kývla a odešla si dát věci do lavice. Cestou zavadila pohledem o toho černovlasého kluka.
ako inak než ďalší z podarených dielov!!! okamžite ďalší dielik...