
Nová FF! A k Inveniens Amor... Jaksi taxi nestíhám a nemám nápady
Nemyslete si, že bude další díl, když neuvidím, jak se vám to líbí/nelíbí :P Takže komentáře ;)
"Nie! Prosím! Vráť sa! Veď vieš jako sa k sebe hodíme a vobec! Sme si súdený!" křičel na mě,ale já ho ignorovala.
"Proč? Proč bych to dělala,když mi v jednom kuse ubližuješ?!" otočila jsem se a nechápavě zavrtěla hlavou. Stál tam jako přikovaný a zíral na mě. Otočila jsem se a vydala se ke svému autu. Jak jsem s ním mohla být? Vždyť jsme řešili jenom jeho a jeho problémy. Kdybych byla těhotná,neřešil by to. Myslel si,že je na světe jenom on. Že všichni budou řešit jeho problémy. Že ho všichni budou litovat. To se ale dost mílil. Každý má své problémy a každý si většinu z nich umí vyřešit,nebo se s nimi umí vypořádat. Proč by on měl být výjimka? Nastartovala jsem auto a odjela. Odjela jsem do Prahy. Zpátky domů. Tady na Slovensku už nebyl můj domov. Měla jsem tu sice brášku,ale on by mi nepomohl. Vždycky stál za ním. Vždycky,když jsem udělala něco co se Romanovi nelíbilo,Patrik se ho vždycky zastával. Když udělal Roman něco špatně,Patrik měl úkol mu to vždycky u mě vyžehlit. Teď by se ale snažil marně. Nehodlala jsem se k němu vrátit. Milovala jsem ho. To sice ano,ale už bych to s ním nevydržela. Přejela jsem přes hranice a zamířila si to do Prahy. Za chvíli už jsem byla ve svém bytečku. Všude byli jeho fotky. Naše fotky. Teda vlastně fotky mě a jeho. My už neexistovalo. Pak mi zazvonil mobil. Byl to Igor.
"Prosím?" zdvihla jsem mobil.
"Ahoj Jenn" řekl.
"Co potřebuješ?"
"Potrebujem s tebou hovorit. Si doma?"
"Už ano"
"Tak dobre, o chvíľočku som u teba"
"Ale já jsem doma! Ne s ním doma,jsem u sebe doma."
"Počkaj? Čo? Vy ste sa rozišli?" ptal se udiveně.
"Jo a promiň,musím končit" řekla jsem a zavěsila.
Cítila jsem se volná. Najednou mě nikdo nezavaloval jeho problémy a nechtěl abych za něj dělala snad všechno. Nechyběl mi. Jediný kdo mi chyběl byl Igor. Můj nejlepší přítel,který mi naslouchal a já jemu. Když toho na mě bylo moc zašla jsem za ním,nedávno začal bydlet se svojí přítelkyní. S Týnkou. Můžu říct,že jsme si hned padly do oka a do teď se bavíme.
*Roman*
Prečo odišla? Veď ma ľúbila. Eště včera mi to hovorila a teraz? Teraz je preč. Preč! Preč odo mňa! Bol som mimo. Nechápal som,prečo odišla,veď sme boli dokonalý pár. Išiel som si ľahnúť a dúfal som,že na ňu zabudnem. Nešlo to. Obímal som jej vankúš a vdechoval jej vôňu. Nemohol som zabudnúť. Pretože som ju miloval. Čo miloval?! Bol som do nej zaľúbený! O chvíľu som vzal do ruky mobil a písal jej. Než som to odoslal nekolkokrát som to prepisoval...
tak toto sa pekne vyvíja! pookračko!