close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Závislost 21. Díl-Poslední

4. února 2012 v 12:55 |  Závislost
Tak je tu poslední díl Závislosti. Doufám,že se vám tahle FF líbila a byla bych moc ráda,kdybyste mi ji zhodnotili do komentů. Abych řekla pravdu,je to jediná FF na pokračovánní,kterou jsem ukončila. Takže konec mých keců a pěkné čtení MrkajícíLíbající




Každý večer jsme malou dávali spinkat,kolem třetí ráno se zase probouzela a takhle to šlo pořád dokolečka.

"Romi,měli bysme zajít za Igym a Týnkou,dlouho jsme se s nima neviděli" řekla jsem jednou,když jsme snídali.

"Neviem,či je to dobrý nápad" odpověděl.

"Ale určitě,vždyť jsme se s nima půl roku neviděli a ty bys měl souhlasit. Navíc je to můj brácha" argumentovala jsem proti němu.

"Ja viem. Ale miláčik,s Paľom a Patrikom sme sa tiež dlho nevideli a riešiš to? Nie" uzavřel.

"Víš co? Zejtra je všechny pozvu na oběd a ty se opovaž něco namítat" usmála jsem se a dala talíře do myčky. Roman vstal a šel si pro kytaru. Já zatím nakojila malou a dala ji do postýlky. Ale ona pořád nechtěla usnout. Pořád se smála a kutálela se z jedné strany na druhou. Bylo to hrozně vtipné a pak jak přišel Roman s tou kytarou a viděl ji tam,vzal si ji do náruče a zase si s ní povídal. Vždycky když to dělal vypadali oba tak roztomile. Valentýnka něco žvatlala a Romča se na ní usmíval a choval ji. Po chvíli jsem si uvědomila,že bych měla jít vařit a pak obvolat kluky.

"Ahoj Pati" řekla jsem do telefonu. "Ahoj Johanka,ako sa vám darí a čo Valentýnka?" zeptal se hned. "Jo,máme se dobře,co ty?" usmála jsem se a podívala se do obýváku. "Celkom fajn" bylo slyšet,že se zasmál. "Tak to je fajn,hele nechtěl bys zejtra přijít na oběd?" zeptala jsem se a pozorovala ty dva. "Rad,dlho som vás nevidel a vobec chcem sa pozrit na Valentýnku ako raste" odpověděl. "Tak dobře,zejtra v půl jedné u nás" oznámila jsem mu a on to odsouhlasil. Pak jsem obvolala Igora a Paľa a bylo domluveno. Pak jsem dala vařit těstoviny a šla za těma dvěma. Valentýnka ležela v postýlce a Roman jí hrál na kytaru. Sedla jsem si k nim a pozorovala je. Když se na mě Romča otočil musela jsem se usmát,protože od té doby,co byl tatínkem se hodně změnilo. Byl doma víc,nechodil do zkušebny za klukama,chtěl mi vynahradit těch několik měsíců co nemohl být doma. Kluci mu v tom nebránili,věděli,že i kdyby se snažili co nejvíc ho držet ve zkušebně,tak se jim to prostě nepodaří. Ale bylo to tak,že i já jsem mu říkala,ať za nima zajde,jenomže on si nedal říct,říkal že musí být co nejvíc s náma,že to teď potřebujeme. Když malá usnula,šli jsme se s Romanem najíst a pak jsme si sedli k televizi. Nejspíš jsem tam usnula,protože jsem otevřela oči a bylo světlo a byla jsem v ložnici. Roman už vedle mě neležel,ale slyšela jsem jak zase brnká malé na kytaru. Podívala jsem se na budík. Desete hodin! Do prčic! Mam 2 a půl hodiny na to,udělat oběd! Rychle jsem vylezla z postele,převlékla se a letěla do kuchyně. Rychle jsem přemýšlela,co uvařit. Najednou mě Roman chytl za boky a já leknutím nadskočila.

"Romane,tohle mi po ránu nedělej a navíc,teď vůbec nemám páru co budu vařit" otočila jsem se na něj.

"Prepáč" omluvil se a pak dodal "Možeš urobiť čoľkovek,vieš že od teba milujem všetko". No jo no,měl pravdu,vždycky jsem něco uvařila,objevil se u stolu Romča a bylo po jídle. Usmála jsem se. Nakonec to dopadlo tak,že jsem udělala vafle. Před půl jednou už se dostavil Paťa a Roman začínal být nesvůj. Co to s ním sakra je?!

"Romi,co je to s tebou?"zeptala jsem se ho.

"Nič,nič" řekl a šel za malou,u který už byl Páťa. Za chvilku tu už byli všichni a obdivovali maličkou. Když jsme si sedli ke stolu. Týnka nám oznámila,že čeká miminko,Paťa,že budou mít s Kájou svatbu. A Paľo,ten nám oznámil,že čekají už další přírůstek. Takhle jsme se bavili až do večera a pak se to postupně začalo rozcházet. Poslední odešli Týnka s Igorem a já začala poklízet. Když jsem měla hotovo,šla jsem si sednout za Romčou a Valentýnkou. Zase si spolu hráli,ale malá už byla dost unavená,tak když ji držel v náruči a usmíval se na ni,usnula. Pak ji položil do postýlky a chvilku ji pozoroval. Pak si sedl zpátky ke mně a já jsem se k němu přitulila. Byla jsem dost unavená,ale teď se mi v hlavě promítlo od toho,jak jsme se poznali až po dnešek.

"Romí,proč jsi byl tak nervózní,když tu byli kluci?" zeptala jsem se.

"Pretože som mal strach,že sa Valentínke niečo stane" řekl a usmál se. Podívala jsem se na něj.

"Miluju tě,víš to?" usmála jsem se a políbila ho...





THE END!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elíí Elíí | E-mail | Web | 4. února 2012 v 13:02 | Reagovat

To bylo sladké a krásné! Celá fan fiction byla skvělá! :) Napiš něco dalšího ;)

2 Tris Tris | E-mail | Web | 4. února 2012 v 13:08 | Reagovat

To bylo tak kouzelné a ten dojemný konec... je mi do pláče! Nechci se s tou povídkou rozloučit! Jsem na ní závislá!...:'(

3 Cookie Monster Cookie Monster | Web | 4. února 2012 v 16:54 | Reagovat

To blo strašně roztomilé, škoda jen, ž už to končí :...(

4 Miška Miška | Web | 4. února 2012 v 17:24 | Reagovat

Jéééé tahle FF se mi strasně moc líbila :)) A doufám že napises další! :)

5 tinushqaaa tinushqaaa | E-mail | Web | 4. února 2012 v 18:56 | Reagovat

úžasný diel ! a celá táto poviedka bola mooooc moc pekná :) píšeš veľmi pekne :)

6 nikys20 nikys20 | Web | 5. února 2012 v 22:14 | Reagovat

Nádhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Hudba je bezpečná droga. Pôsobí viacmenej tak, ako sa dá čakať. Myslím, že ten báječný pocit z nej prichádza na každého. Je to len rytmus a pohyb...