
Já vím,jsem hrozná,moje aktivita se snížila na nulu a vůbec... Jsem strašnej člověk! Ale no... Týnka mě dokopala k napsání dalšího dílu,tak ho tu máte :)
P.S: Nevím,co bych bez ní dělala,je to zlatíčko ;-*
"Všetko bude v poriadku,len sa snaž sústrediť"usmál se.
"Andy,já už dneska končím" oznámila jsem mu a vstala ze země. Neprotestoval,znal mě až moc dobře,takže věděl,že když se rozhodnu skončit,skončím opravdu a že když chci jít domů,tak prostě odejdu.
Z tréninku jsem zamířila domů. Šla jsem po ulici a najednou jsem viděla známou tvář. Vlastně všechny čtyři. Zadívala jsem se do země a snažila se projít tak,aby si mě nevšimli. Doufala jsem,že si mne nevšimnou.
"Jenn?" ozvalo se. Sakra,sakra,sakra! Otočila jsem se.
"Hmm?" podívala jsem se mu pevně do očí. Uhnul pohledem. Poznala jsem,že není v pořádku. Že je unavený a totálně na dně. Oči měl opuchlé a byl bledý.
"Prečo?" zašeptal.
"Protože všechno končí" řekla jsem lhostejně,ale uvnitř mě strašně bolel ten pohled na něj.
"Ale Jenn! Ja... Ľúbím ťa!" podíval se na mě. Ten pohled byl tak zoufalý. Bylo mi líto toho,že jsem ho nechala. Ale zároveň jsem byla ráda.
"To jsi říkal vždycky,ale pak jsi se stejně vyspal s každou fanynkou,která se zrovna objevila!" vmetla jsem mu do obličeje. Otevřel pusu,jakoby chtěl něco říct,ale já se otočila na podpatku a odešla. Strašně mě trápilo,že nemůžeme být spolu,ale bylo mi jasné,že když se k němu vrátím,zase mě bude podvádět s těmi fanynkami. Nemělo to s ním cenu. Ale já ho milovala! Jenom jsem si to nedokázala přiznat.
...drsné to je! :O :) No, moc se těším na další dílek, líbí se mi to! :)
Ty jsi taky zlato...;-*