
Já neumím psát! Vždycky to dopadne katastrofálně! GGrrr! Ale což,baví mě to. Takže tu máte další díl :D $_$ ^^
I když srdce krvácelo,mozek nedovolil. Uvědomovala jsem si,že to,že jsem ho opustila bylo špatné a uvědomovala jsem si,že se ze mne stává bezcitný člověk. Musela jsem mu zavolat.
Crrn
Poprvé zazvonilo.
Crrn
Podruhé.
Crrn.
Potřetí.
Crr-
"Áno?"ozval se jeho ospalý hlas.
"R-romane?"zeptala jsem se.
"J-j-jenn?" byl překvapený.
"Já...Chtěla jsem jenom... Vědět j-jak se máš"soukala jsem to ze sebe jak z chlupaté deky. Najednou mi problesklo hlavou. Takhle přesně probíhal náš první telefonát. Z očí mi vyhrkly slzy a já pomalu neudržela mobil.
"Bolo lepšie... Čo ty?" ozvalo se po chvilce.
"Romane,prosím" zašeptala jsem.
"Čo?"
"Prosím,potřebuju tě... Teď hned" šeptala jsem a z očí mi tekly slzy jedna za druhou. Ležela jsem na zádech a vzpomínala. Z druhé strany se už nic neozvalo,jen jeho dech a po další necelé minutě jen pípání. Ukončil hovor. Posadila jsem se a dala si čelo na kolena. Bylo mi hrozně. Opustila jsem kluka,který mě miloval,jenom proto,že jsem nezvládala. Protože jsem byla přepracovaná. Nevím jak dlouho jsem tam seděla,ale pak se stalo něco. Stal se snad zázrak. Uslyšela jsem klíč v zámku. Otočila jsem se směrem ke dveřím a spatřila ho. Spatřila jsem,jak tam stojí s rukama v kapsách a rozhlíží se. Pak se vydal rovnou za mnou do ložnice. Sedl si ke mně a objal mě. Neřekl ani slovo,jen mě hladil po zádech.
"Už je dobre"šepkal a tiskl mě k sobě. Mé tělo se otřásalo vzlyky a já si užívala to,že ho mám u sebe. Uklidnila jsem se a podívala se na něj. Jen se usmál a pak vstal.
"K-kam jdeš?"zeptala jsem se a mé oči na něm visely.
"Ja idem domov" řekl a otočil se ke dveřím.
"Ale ty bydlíš tady" řekla jsem a dívala se mu na záda.
"Nie. Sama si vravela že je koniec"otočil se. "Ja som ťa miloval a ty- Ty si mi povedala,že som ťa podvádzal a takéto hnusárny! Uvedomuješ si,ako si ma týmto ranila?! Vieš čo to pre mňa bolo,keď som ťa videl jako sa balíš a pak keď sme sa stretli tu,v Prahe,tak som dúfal,že sa dozviem čo som spravil zle,ale ty si mi hovorila len samé lži! Nebol na tom ani kúsok pravdy! Sám asi dobre viem,čo robím a ako sa správam. Dobre, keď sa opijem tak toho moc neviem a správam sa divno,ale nikdy! Nikdy by som ťa nepodviedol a to si pamätaj!" zakřičel a zmizel na chodbě.
"Romane počkej" zašeptala jsem. Nemohl mě slyšet. Uvědomila jsem si,že ho miluji,ale teď už je příliš pozdě mu cokoliv vysvětlovat. Podělala jsem to.
"Miláčik ani nevieš ako som rad,že ťa mám" řekl a já se na něj otočila.
"Miluju tě a nikdy to nebude jinak" řekla jsem,ale nevěděla jsem,že za necelý půl rok to bude jinak. Tenkrát jsme byli nejšťastnější pár na světě.
Tentokrát bylo na všechno pozdě. Ztratila jsem ho,ztratila jsem ho kvůli vlastní blbosti!
Skvělý blog, skvělý design, skvělý článek:)