Bude z toho láska?- 3.kapitola

7. května 2012 v 22:35 |  Bude z toho láska?
Ňach,tak tu máte další díl,týhle povídce se asi budu teď věnovat,no nevím...Tož nějak to dopadne... A PROSÍM KOMENTÝ :-*



… se tam zjevil Roman. Achjo,to bude zase výslech.
,,Vieš čo? Nemám na teba nervy!" řval na mě. Cítila jsem,jak se mi do očí hrnou slzy,ale nechtěla jsem,aby mě viděl poraženou. Věděl co jsem mu řekla ten večer před tím a já to taky věděla. Bohužel se mi nedařilo zbavit se zvyku všechny okolo ponižovat a dělat si co se mi zlíbí.
,,Ty nevieš dodržať sľub,ktorý si mi dala?! Nie,nedokážež,pretože to by bolo moc na tvé ego!" křičel a já tam seděla jak malý školáček,který stojí před učitelem,který ho kárá za něco,co udělal špatně. Podívala jsem se mu do očí. Ty jeho byly plné hněvu,ale zároveň smutku. Postavila jsem se a vyšla ven ze stanu. Pak jsem se rozhlédla a odešla k tomu slavnému táboráku. Posadila jsem se daleko ode všech,tak abych nebyla všem na očích,ale také tak abych viděla celý tábor. Plakala jsem. Ne,brečela jsem jako malé dítě. A to všechno kvůli klukovi,který se mi jen snažil pomoct. Když jsem se podívala zpět směrem k táboráku,tak jsem viděla,jak vylézá z toho stanu. Celou dobu jsem ho pozorovala,každý jeho pohyb a viděla každý jeho pohled na mě,jestli tam ještě pořád sedím. Byla mi zima a chtělo se mi spát. Ale nechtěla jsem další problémy. Nechtěla jsem už vůbec nic,jen spát. Usnula jsem.
,,Veronika,vstávaj" probouzel mě Igor. Bolela mě hlava a pořád mi byla zima.
,,Co se děje?" otevřela jsem oči. Byla tma a holky se rozcházely do stanů.
,,Choď do stanu" usmál se a pomohl mi vstát. Postavila jsem se na nohy a rozešla do stanu. Nemělo cenu dělat tu další divadýlko. Vešla jsem do stanu a plácla sebou na postel. Během pár vteřin jsem usnula.
Chcem ťa uniesť až tam...
Zvonil budík. To už je zase ráno? To mě nenechají ani chvilku spát? A ještě k tomu všemu jdeme na ten puťák. Neměla jsem náladu na nic. Vstala jsem a vydala se do koupelen,namalovat se a vůbec udělat ze sebe člověka. Měla jsem hlad. Poslední jídlo co jsem měla byl včerejší oběd,ze kterého jsem měla tři lžíce. Rovnou ze sprch jsem se vypravila do jídelny okouknout co že to je dneska. Vypadalo to,že už tam je snad celý tábor. Všechny holky oblečené a batohy vedle sebe dané,jen já bez batohu a oblečená jako do města,namalovaná a vlastně jsem jediná přišla pozdě. Došla jsem si pro jídlo a posadila se k jednomu ze dvou prázdných stolů. Seděla jsem tam a pozorovala všechny ty holky,které byly z kluků podělané. Ano,kluci už tam dávno seděli a něco probírali. Popravdě? Byli mi teď ukradení. Všechno mi teď bylo jedno. Chtěla jsem spát a mít od všech a od všeho pokoj. Šťourala jsem se ve snídani a snažila se do sebe vpravit alespoň kousek,ale dělalo se mi špatně. Koutkem oka jsem zahlédla jak se ke mně blíží jakási postava s černými vlasy.
,,Veronika,všetko v poriadku?" přisedl si ke mně Roman a já zvedla oči.
,,hmm" pokývala jsem hlavou,ale z očí se mi spustily slzy. Všechny emoce šly ven. Nemohla jsem to zadržet.
,,Veronička,prečo plačeš?" vzal mojí ruku a pevně ji stiskl.
,,Romi,promiň" řekla jsem a podívala se mu do očí.
,,V poriadku,hlavne neplakaj. Rozmažeš si očka" usmál se a objal mě. Pousmála jsem se. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudi a užívala si té chvíle. Po chvilce mě pustil a usmál se. Zase mě rentgenoval těma jeho nádhernýma očima.
Po snídani jsem si šla zabalit věci na čtyři dny věci do tašky a vydala se ke skupině. Holky i s Romanem už tam dávno stáli a jak to tak vypadalo,čekalo se jenom na mě.
,,Omlouvám se" usmála jsem se a holky jenom udiveně koukaly. Roman se jenom usmíval. Byl rád,že se neopakovalo to co včera.
,,Ideme dievčatá!" zavelel Roman a celá skupinka se vydala vpřed. Já už asi po dvou kilometrech nemohla,taky co čekat od holky z luxusní vily že? Ale naštěstí naše stanoviště bylo už jen asi o dva další kilometry dál. Došli jsme do cíle a rozložili "tábor". Roman připravil ohniště a my s holkama jsme nanosily nějaké dřevo. Pak přijelo auto se stany a jídlem.
,,Veronika,ty budeš bývať tu s Eliškou a Pavlína ty tu s Klárkou" usmál se a podal nám stany. My jsme je postavily,teda respektive postavila ho Eliška,protože já v tom neměla žádnou praxi. Večer nám Roman ukuchtil nějaké rizoto či co to bylo a pak se zpívalo a vyprávěli se horory. Pak holky postupně odpadly a já zůstala sedět s Romanem u ohně.
,,Romi?" podívala jsem se na něj.
,,Hmm?" otočil se a usmál se.
,,Děkuju" obdařila jsem ho zářivým úsměvem.
,,Niet za čo,ľudia si musí pomáhať a mať sa radi" řekl a usmál se.
,,Ale je,dal jsi mi další šanci a to se cení" usmívala jsem se a objala ho. Seděli jsme tam asi čtvrt hodiny a já si to užívala. Byla jsem ráda,že už na mě nekřičí,že jsme v pohodě. Už dlouho jsem žádnýho kluka neobjímala a chybělo mi to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tris Tris | E-mail | Web | 8. května 2012 v 17:50 | Reagovat

Úžasné! :) Jak se pomalinku ta holčina začíná měnit... :) Rychle další!!!

2 Dela Dela | Web | 8. května 2012 v 20:31 | Reagovat

ahoj, mrkni na náš blog a popřípadě se i nějak zapoj, koná se tam soutěž jaro 2012 ;)

3 zuzka zuzka | Web | 8. května 2012 v 22:10 | Reagovat

júú... ďalší!!! hneď!!

4 Léňa Léňa | 15. května 2012 v 19:54 | Reagovat

ahoj :):) :):) tohle je hvězda lásky * a když ji za 60 minutposles 15lidem, budeš chodit s tím koho miluješ ... Pokud nepošleš,ztratíš milovanou osobu...navždy. Tvoje budoucí láska si uvědomí, že těmiluje, něco dobrého se stane zítra mezi 13:00 a 14:00 hod. je jedno kdebudeš! Příprav se na ten šok! Když tento řetěz přetrhneš budeš mít 10let problémy ve vztazích a VR.

5 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 26. května 2012 v 12:55 | Reagovat

Napsala jsem další dílek :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Hudba je bezpečná droga. Pôsobí viacmenej tak, ako sa dá čakať. Myslím, že ten báječný pocit z nej prichádza na každého. Je to len rytmus a pohyb...